Ukrajina 2016

Sestřih nejlepších okamžiků

Crew

Bakoun

Čezeťák Bakoun jako každý rok opět na ČZ se silnějším motorem než předtím, tentokrát motor z Jawy 350-634. Nově také s plechovým krytem na řetěz, který namontovat je naprostý očistec.

Drobek

Letos z důvodu obtížnejšího terénu přezbrojil z PÁVa na brašny, které hned propálil o výfuk. Na zadním nosiči přibylo široké prkno, na které se gumicuky dá nabalit libovolné množství bordelu. Drobek: Petlahve v podvěsném zavěšení insprovaném u B52

Lobo

DRko s motorem po generální opravě se vrací s nezvyklou silou. Škoda že s oskákaným drapákem se nedá jezdit po silnici a kvůli težkému převodu odchází spojka v terénu druhý den.

Malej

Přípravy na výlet si vybrali daň na elektrické síti. Při montáži zadního světla byla brzdová žárovka nahrazena šroubem, pojistka se místo přepálení spekla a následný 120km výlet pro díly na chatu, který diky tomu trval asi 5 hodin, znamenal smrt baterie. Baterie byla nahrazena ale elektrika zůstává v píči.

Pikols

Pikolsův první výlet s námi. Nemá svůj stroj, půjčili jsme mu ČZ 250/455. Neskutečný drnčák na kterém je za trest jet víc než 50km v kuse. To jsme mu ale neřekli.

Pospa

Pospa na svém BMW pokračuje ve vychytavání much. Nová spínačka, laďený výfuk, zapájení prasklého rámu kde unikal olej atd. Od doby, kdy to v pochybném stavu koupil, spoustu problému vyřešil a ještě víc jich objevil.

Tok

Hlavní navigátor a urychlovač odjezdů. Letos také vyměnil PAV za brašny a sbalil naprosté minimum věcí. Což přišlo vhod když Drobek oddělal spojku a potřeboval vzít věci, aby odlehčil motorku.

Vaščí

Vaščího stroj dostal facelift na typ 640 a muniční bedny. Jeho oblíbená krosna se totiž už rozpadla komplet. V demižónku si vezl olej od Toka z kanystru kde mělo být údajně M2T, ale podle hrudek to spíš vypadalo jako vyjetý olej smíchaný s průjmem. Drobek: Čerstvým průjmem. Na místě spolujezdce měl velkou tašku kde vezl kuchyňku... sůl, pepř, kečup, hořčici, česnekový dresink, bylinkový dresink, vajíčka, různé druhy kompotů, mléko, 2 hrnce, pánev atd. Později vyšlo najevo, že už se mu nikam nevešlo žádné pití.

Přípravy

Na letošek byla v plánu Ukrajina. Od loňské výpravy se s žádnou motorkou zase nic moc neudělalo a všechno se řešilo naposlední chvíli. Dančí půlil DR, dělal výbrus a měnil vačky, které mu přišly těsně před odjezdem. Drobek měl odminule nejvíc rozmlácenou motorku a to hlavně rozpadlou převodovku, kterou nakonec s celým motorem dával dohromady Bakoun. Sněžence jsme upravili motorku do vzhledu Jawy 640, dostal kotoučovou brzdu, malé muniční bedny a ta motorka tak nějak začala vypadat k světu. Pro letošní rok jsme přemluvili Pikolse, aby to s náma zkusil, a začali jsme tak nějak všichni připravovat i kulatou čz250, na který měl jet, kde se dlouho ladila spojka, udělal se pevnější nosič a hodně drobných úprav elektriky, nové číslo motoru a pak dokonce i technická. Drobek byl letos odhodlanej nechat doma páva, aby odlehčil motorku v terénu a kvůli tomu jsem prohlásil, že nebudu jako jedinej trapčit s pávem a že ho nechám taky doma. Byla totiž i velká šance, že bychom s pávem ani neprojeli přes hranice. Kvůli tomu jsme nakoupili brašny a udělali úpravu nosičů, kam se po přidání prkýnka najednou vešlo 2x tolik věcí. Bakoun si dal do své ČZ motor 350 místo 250 převrtanou na 310 co měl minulý rok. Pospa si na BMW dal laďák, akorát vybral nějakej Polskej co dělal bordel jak letadlo a málem si na ukrajinu přivezl proražený bubínky. Drobek: Trvalo 5 vteřin než byla v brašně díra.

Vejlet

1.Den Sobota 30.7.2016

Oficiální výjezd byl v 7:00 z Kolína od Dančího. Drobek ke mně přijel ukázkově přesně, protože už ví, že zásadně nečekám a nepřijímám výmluvy, žádná vteřina se neodpouští. Drobek vyjel tenhle rok snad poprvý z vrátek, s nezajetým motorem, ale jelo mu to. U Dančího jsme byli jako tradičně první, ale za chvilku se všichni sjeli. Sedmá se však nestihla, protože Vaščí neměl zelenou kartu a vracel se.
Zmákli jsme vyjet v 7:30 - asi nejmenší zpoždění v historii a ujeli jsme celých 100km než se začalo jawit. Dan: Bakoun se měl připojit kousek za Kolínem, bydlí po cestě. Když sme byli 50m od smluveného místa tak uz to nevydržel s nervama a jel nám naproti, akorát jel druhou stranou odpočívadla a nás si nevšiml. Sněžence to ve větší zátěži přestávalo jet, vypadalo to na zacpané víčko plovákovky, ale na nic se nepřišlo, tak se jelo dál. Z Drobkova čerstvě složenýho motoru se začaly ozývat podivný zvuky, ale nevěděl jsem z čeho jdou a neodvažoval jsem se ani odhadovat. Drobek: Já se odhadovat odvážil a nebylo to nic hezkého. Znělo mi to jako když by byl puštěný sytič, ale tím to nebylo, pak jestli neškrtá rotor Vape, ale to také ne.

Udělali jsme dalších 50 km než přišla oprava alternátoru. Vaščí měl na svorkách statoru přechoďák a ten prohřál konektor natolik, že se odpájelo vinutí z konektoru. Byl to boj, ale nakonec se mi to podařilo znovu zapájet.Dan: Drobek mezitím stihl sníst celý bochník chleba. Pikols už z toho začínal být nervózní, že pořád stojíme a moc nejedeme, ale byl varován, že se bude pořád opravovat, tak co. Vůbec tenhle den měl sestupnou tendenci, protože za dalších 100km zastavil Drobek s tím, že to píská a ševelí už moc. Měli jsme strach, jestli neškrtá rotor alternátoru o stator. Po rozborce všeho kolem alternátoru byl odhalen uvolněný vymezovací kroužek na čepu klikové hřídele pod altíkem, po kterém jezdí gufero, který se protáčel na klice. Po docela dlouhym boji byl zalepen Loctitem a tak se po 1,5 hodině jelo zase dál.Tohle už vydrželo celou akci. Drobek: Ten sviňák se protáčel jen když byl na něj vyvíjen rovnoměrný tlak, jakmile se vzal do kleští tak se zdeformoval o nějaký ten mikron a ani se nehnul.

Chvíli jsme jeli, vypadalo to, že to fakt dáme první den až někam k Popradu, ale nebylo nám přáno. Kousek od hranic Vaščí zadřel, a pořádně. Po vychladnutí to ani neblaflo, takže další oprava. Dan: Tasy sme zjistili, že nikdo nemá sebou šmirgl, drbali sme napečený hliník z válce malým čtverečkem ze sady na lepení duše. Bakoun zkušeně opravil zapečené kroužky, udělal polní výbrus a po 3 hodinách se zase jelo, ale ne daleko.

Dojeli jsme k Žilině, a protože se už stmívalo, tak jsme nad vesnící Dolný Hričov zakempili na louce. Potom, co všichni řádně zaparkovali, přišel Pikols s tím, že má v Žilině sestru a že pojedem tam, že se půjde na pivo a tak. Pivo by si asi všichni dali, ale nikomu se už nechtělo na noc vjiždět do města. Drobek Pikolse docela uzemnil, že na to sere a ani u ostatních nepochodil, teda krom Malýho, ale ten byl stejně jenom zvědavej na Pikolsovu sestru. Dan: Pole na kterém jsme spali bylo vydatně zaminované kravincemi. Bakoun si po tmě rozložil plachtu hned vedle jednoho štavnatého a než vybalil čelovku tak si ho stihl roztahat po celé plachtě, vyválel si v něm pití a kus měl i na lžíci. Já vytáhl nový vařic s ešusem a komplet spálil celou várku fazolí a guláše. Drobek: Mě pak bylo celkem líto Pikolse jak sem ho sejmul. Když jsem zaslechnul že chce jet jinam, tak se mi vybavilo trauma z mého prvního Slovenska kdy se po lítém boji 2x vyjelo na kopec a pak se řeklo že ne a jede se jinam a to ve mě vyvolalo nesmiřitelný hněv.

Ujeto 328km za 14 hodin.

Den 2. Neděle 31.7.2016

Budíček jsem spustil v 7:20 již tradičně Drobkovým klaksonem, který by probudil i mrtvolu. Protože se nemuselo nic řešit, tak už po 2 hodinách byli všichni připravení k odjezdu. Čekal nás celkem nudnej přesun přes celé Slovensko. Po najetí na dálnici začaly odsejpat ujeté kilometry, ale taky se naplno projevily závady u Vaščího, kterýmu to nejelo v zátěži a vlastně nemohl jet víc než 80 km/h a čas od času to přestalo jet Pikolsovi. Nebyl čas ani chuť něco moc zkoumat, ale pořád jsme na tom byli líp než ten chudák, co svoje auto bos tlačil skrz zúžený úsek s kilometrovou kolonou v zádech. Dan: Po najetí na dálnici se Pikolsovi hned zaseklo šoupátko v otevřený poloze, všechny předjížděl a mával pravou rukou. Při opravování jsme si také všimli že to vzdal držák houkačky a ta tam visí jen na drátech. Obvyklé to závady. Drobek: V jednu chvíli nám asistovala Slovenská správa dálnic s takovým tím oranžovým autem s velkou šipkou na korbě, ale radu ať se na to vysereme a jedeme po okreskách jsme neuposlechli aby jsme za chvíli stavěli znova. Dálniční utrpení z části vyvažoval jen pohled na Vysoké tatry. U Popradu jsme konečně sjeli z dálnice a zamířili k přechodu Ubla. Před ním jsme měli zastávku v Tescu a nakoupili jsme snad vše kromě melounu a za chvilku jsme byli u hranic.

Slováci nedělali problémy, jen překvapili otázkou na stav tachometru a množství benzínu. Drobek: Jawa je vybavena Schrödingerovou nádrží a kvantovým tachometrem, takže informace nasbírané celníky byly naprosto k ničemu. Na Ukrajině to bylo něco jinýho. Systém tří budek a do toho angažovaná feministka. U první budky se zajímali o techničáky, pasy a kontrolu zavazadel a feministka si na Pikolsovi honila ego takže si jako první vyzkoušel prohlídku brašen. Pak si ale všimli, že jsou tři motorky psané na Dančího. Měli jsme potřebné, notářsky ověřené dokumenty o zapůjčení, ale ukrajinci měli problém s tím, že motorky byly tři na jednoho majitele, Dančímu říkali Donald Trump a vůbec si vymýšleli. Každý z nás dostal papír s vyplněnou SPZ a jedním razítkem. Dan: Na Malého 350 byl trochu zádrhel že číslo rámu nešlo přes lak přečíst, celník pořad rejpal že to je kradená motorka. Pak jsme vytáhli šmirglík ze sady lepení a za chvíli byl pokoj. Drobek: Tenhle šmirglík toho letos zachránil víc než celé archy napříč minulými léty
V druhý budce byl chlápek, jehož hlavním posláním bylo dát na papír druhý razítko. Ťukal naše údaje dlouho a pomalu do PC, měl celkem problém s diakrtitikou, něco i řikal ale moc jsem mu nerozuměl. Drobek se mezitím dal do řeči s Čechama, co jeli na motorkách taky na poloniny a měli stejnej problém - dvě motorky na jednoho člověka, ale pustili je a jeli. Vaščí se úplně nezkušeně jednoho celníka zeptal, jak by mohl pomoct a tak se dozvěděl, že pár éček do pasu bude to pravý. Druhý razítko bylo hotový. Třetí budka byl chlápek v maskáčích s kalašnikovem, jen si od nás vzal papírek s razítkama a pustil nás. Hromadili jsme se za závorou, byli jsme tam už skoro všichni, když se střídaly směny. Zbyl tam Malej a Pikols. Ti museli počkat na druhou směnu. My zase čekali na ně a najednou přijel domorodec v oktávce. Chtěl měnit peníze a vůbec byl chaotickej. Vaščí s Dančím by se rozdali a tak už pomalu rozjížděli akci, že za ním pojedeme k jezeru holých zadků, kde je prý skvělé místo na přespání a taky na předání všech peněz, co jsme měli sebou. Tohle už na mě bylo moc, takže sem musel zakročit. Chlápek odcházel se slovy, že přece není žádnej mafián.... Do toho se ozval Pikols na vysílačce, že po nich chtěj prachy, prý razítko není dost kulatý, papír je průsvitnej a notář, co to ověřoval, nebyl dost notářskej. Instruovali jsme je, aby nevyměkli a protože vydrželi, dostali nakonec razítko a šli. Ještě na ně skusili, ať dají do pasu peníze, jinak že budou problémy. Peníze do pasu nedali a problémy u třetí budky nebyly. Jen blafovali. Na přechodu jsme strávili skoro 3 hodiny.
Už bylo dost pozdě, chtěli jsme zakempit a spát. Celkem rychle jsme našli vhodnou louku u řeky s brodem. Vaščí zamachroval s přípravou palačinek a s efektníma brindáčkama pro každýho. Dan: Já zas vytáhl vařič a i přes zběslilé míchání zase fazole shořeli a vařič dostal přezdívku svářečka. Drobek byl unešenej z kudlanky, kterou viděl poprvé a ještě večer proběhla oprava ucpanýho kohoutu u Vaščího a Pikols lepil silikonem nádrž, která už hodně tekla.

Ujeto 325km za 9hodin.

Den 3. Pondělí 1.8.2016

Ráno byl budíček zase kolem 7:30 a jako vždy se řešily drobné opravy, při kterých dokonce Pikols nabídnul Bakounovi svoji odbornou pomoc při ladění karbce. Naštěstí se to obešlo bez následků, takže jsme vyjeli celkem rychle. Při tankování nás zaujali nájezdy, díky kterým se do auta vejde o 5 litrů více benzínu, aspoň podle týpka, se kterým jsme se dali do řeči. Po celkem nudném včerejším přesunu bylo v plánu zdolat poloninu Runa. Cesta k polonině vedla po místních celkem slušných okreskách a zhruba v polovině se nás zřejmě snažili zastavit policajti, ale nikdo na ně nereagoval.

Cesta lesem nahoru byla odpočinková, postupně všem popadaly věci, co měli upadnout, dokonce Pikols a Drobek se na tak pěkný cestě vymázli, ale vyjeli jsme nahoru hodně rychle. Nahoře byly pozůstatky vojenských staveb a uvnitř grafity. Byla tam celkem zima, byli jsme v mraku a vypadalo to na déšť, tak jsme zase rychle jeli. Drobek: Tady byl asi nejlepší chlápek co na nás mával ať to voroštujem, pak se ukázalo že jsme tím měli odehnat psy, co se vyřítili zleva

Cesta dolů vedla po opačné straně kopce lesem a byla o dost náročnější. Drobek hned na začátku nasadil svoje neúprosný sjezdařský tempo, do toho Vaščí machroval a kvůli tomu se vymáznul. Před první větší kaluží simuloval Malej poruchu dobíjení a za první kaluží doplňoval Pospa vyklepaný šroubky. Cesta byla pořád horší a strmější, byla rozježděná od náklaďáků a vymletá od tekoucí vody. Do toho začalo pršet a vše se postupně zabahnilo, což byl pro většinu lidí téměř neřešitelnej problém. Dančímu se jelo na vysokém a těžkém DR asi fakt blbě, protože už i on nasadil Drobkovo tempo. Vaščí po dalším pádu vypustil do lesa ¾ nádrže a Drobkovi jsem musel ty nejpruší úseky sjíždět já. Následovaly střídavě bahnitý úseky a prudký sjezdy, kde vždycky jednu motorku jistilo 5 lidí a pak i několik menších brodů. Za 1,5 hodiny jsme se konečně dohrabali na rozumnou cestu a jeli do nejbližšího města nakoupit.

Po další opravě elektriky u Malýho jsme ve městě Svaljava nakoupili. Vaščí před obchoďákem machroval před Ukrajinkama jakože pije vodu z náhodný flašky ulovený v koši... No moc to ale nezabíralo. Díky zmatku v mapách jsme projeli město několikrát a našli benzínku, kde byl Drobek nasranej kvůli ztrátě veledůležité flašky na olej, kterou pak stejně určitě někde našel. Drobek: Nenašel

Chtěl jsem dojet co nejblíž k další polonině, ale jeli jsme díky tomu zbytečně dlouho do večera. Tábor jsme založili asi 6km za vesnicí Berezynky.

Ujeto 140km za 12hodin.

Den 4. Úterý 2.8.2016

Cílem dne bylo zdolat největší poloninu na našem výletu, poloninu Boržava. Zvolil jsem výjezd, kde podle jiných cestopisů projedou jen krosové motorky a terénní auta. Po obvyklým budíčku zase ve stejnou dobu bylo hned ráno v plánu přezbrojit co nejvíce motorek na lehčí převod montáží 14zubového řetězového kolečka. Jen Malej ho neměl a Vaščí měl moc dlouhej řetěz, takže Malej dostal jeho kolečko a Vaščí byl v hajzlu. Drobek: Tady byl moc pěknej kemp avšak s mobilním signálem to bylo neslavné, zato se tu krásně sralo.

Po pár metrech jsme už byli na cestě na poloninu. Začalo to zlehka několika brody, které nám i tak daly docela zabrat a kde dokonce Dančí přehřál spojku. Drobek: Byl tu takový potůček s obří maskovanou jámou kam půlka lidí ukázkově zapadla Následovala menší skalka, kde se musely všechny motorky ručně vytáhnout, což sebralo hodně času i sil. Pikols asi poprvé zmínil, že bychom se měli otočit a vrátit, ale nikdo ho nebral moc vážně. Je celkem těžký určit tu hranici k otočení, protože co když to za další zatážkou bude už dobrý? Času jsme měli dost, takže jsme pokračovali dál.

Po těchto 4km a 2,5 hodinách se cesta konečně začala stáčet do kopce a začalo to pravý utrpení. Šutry, vyjetý koleje, prudký výjezdy, kde i nejlehčí převody nebyly dostatečně lehký, jeli jsme zatáčku po zatáčcce, jedna motorka po druhý za vydatné podpory přihlížejících. Pravej hromadnej výjezd. Tu vzdálenost co jsme ujeli, jsme pak vlastně všichni při poskytování podpory nachodili i pěšky. Největší problémy měl již tradičně Drobek, kterýho ta Jawa nikdy nikam nevytáhne, takže jí za to vždy spálí spojku. Dančí měl kvůli těžkému DR taky problémy a při jednom pádu si zrasil koleno, ale třeba nováček Pikols neměl problémy žádný, jen celkem oprávněně frflal na naše tempo. Dan: Kam spěcháš, sme tady kurva na dovolený! Cesta se naštěstí trochu zlepšila a jeli jsme po čim dál větších úsecích vlastně až nahoru. Sem tam sice někdo slítnul ale nic vážnýho.

Po 5 hodinách jízdy jsme vyjeli z lesa, kde byla ruina a parta ukrajinců s offroadama. Když se dozvěděli, že míříme do Koločavy, začali ukazovat všemi směry, že právě tam je Koločava, ale nedal jsem se zmást a jeli jsme dál. Odfoukaly se mraky a začaly celkem pěkný výhledy. Pikols při jedné z mnoha zastávek nevydržel, že zase stojíme, a začal jezdit vedle v borůvkách, až se ztratil z dohledu, kde zanedlouho zapadl, přehřál spojku a přestalo mu to jet, což nám v rychlém postupu moc nepomohlo. Dojeli jsme už celkem slušnou cestou, jen občas vymletou od vody, až do 1500 metrů na pěkný travnatý rovný plácek, ze kterého vedla hodně kamenitá prudká cesta, na kterou se nikomu moc nechtělo. Následoval pokus o jinou cestu, ale bylo to ještě horší. Takže návrat na travnatý plácek, kde byla menší roztržka mezi Pikolsem a ostatníma o tom, jestli v 6 hodin rozložit tábor nebo jet dál. Zkušenosti z minulých vejletů byly ale silnější než Pikols, takže jsme rozložili tábor. Drobek: A udělali jsme dobře, bylo to naprosto skvělé místo s fenomenálním výhledem a nezapomenutelným tichem. Tady jsem si vyšperkoval stan aby vydržel případnou bouři, která nepřišla, ale za to v noci nebylo zrovna teplo a na tom holém kopci není moc kde srát...

Téměř všichni odešli hledat dříví na oheň a já poslouchal neuvěřitelný ticho a klid a koukal všude kolem na krásný hory a mraky, který se přes ně převalovaly. Dan: Ja se mezitím konečně naučil obsluhovat svářečku, takže jednou taky bylo jídlo které človek neloutal na pokraji vrhnutí. Dřeva jsme na holých kopcích našli minimum, všichni si připravili buřty a kuťáky a já udělal rychlý start ohně koulí toaleťaku nasáklou benzínem s olejem. Jen Tok to nepostřehl a začal okamžitě opékat, všichni sme se váleli smíchy když ukázal uplně černou spodní stranu špekáčku a v jeho očích byla zrada. Oheň sílící vítr slušně rozfoukával, dělali jsme zábrany z karimatek a po západu slunce začala být hned dost zima a otravovaly nás štípající mušky. Zatim asi nejhezčí kemp, kde jsme kdy přespávali, jen ta zima byla smrtící.

Ujeto 20km za 8hodin. - tzn. průměrná rychlost 2,5km/h !!

Den 5. Středa 3.8.2016

Asi ve 4 ráno nás probudily projíždějící náklaďáky, který vezly na korbě partu borůvkářů. Ze stanů jsme se ale vyhrabali jako obvykle až kolem 8. a vyjížděli kolem 10. Začínal být celkem hic a nebylo se kde schovat, což mi celkem hodně vadí, takže jsem chtěl rychle vyjet. Moc se nám ale nedařilo. Nejdřív Pikolsovi prasklo lanko od plynu, a po 50 metrech Drobek utavil spojku tak moc, že už to prostě dál nejelo. Rozborka spojky odhalila chybějící ferodo obložení na půlce lamel, takže jsme podložili pružiny a naštěstí to jelo dál. Drobek: Nutno říct že tam byl sviňskej kopec kde to odskakovalo tolik že každá buňka v těle křičela STOP a vaščí si Vylil dresink.

Drobek měl pak přísnej zákaz pálení spojky, protože náhradní jsme samozřejmě s sebou neměli. Postupně jsme dojeli tu partu borůvkářů, co nás ráno probudili, a dojeli před nejvyšší vrchol poloniny Boržava, vrch Stoj.

Všichni měli celkem obavy z další cesty zaříznutý v prudkým svahu, takže jsem jel omrknout situaci a vyjel až na vrchol, kde byly ruiny nějakých vojenských radarů. Cesta přes vrchol byla pro nás nepřijatelná a cesta pod vrcholem byla nad naše psychické možnosti. Po dlouhý debatě o tom co dál, kdy už to vypadalo, že to nakonec fakt vzdáme, nakonec padlo rozhodnutí zkusit to tou zaříznutou cestou ve svahu. Bylo to hodně nebezpečný a na hranici možností naložených motorek, ale nakonec se to pomalu dalo zvládnout. Drobkovi jsem zase velkou část přejel já. Cesta dál už byla celkem dobrá, bez šutrů, kopírovala tvar hřebenu hor a prudké výjezdy střídaly prudké sjezdy, byly krásný výhledy, počasí přálo a já si to teda celkem užíval.

Drobek byl naopak celkem vyděšenej, do kopce se bál přidat plyn a tak mu to nechtělo jet, a z kopce se bál že spadne, tak jel pod hranicí pádový rychlosti. Naše tempo bylo opět neúprosné, předháněli jsme se neustále se stejnýma turistama. Těsně před napojením na širokou cestu, kterou jezdí všichni ti chcípáci s offroadama a poloendurama nahoru, byla jedna hodně úzká cesta opět zaříznutá ve svahu, kde si Pospa škrtnul svejma macatejma kuframa o borůvky a spadnul ze svahu, kterej už ale nebyl tak prudkej jako ten první u toho vrcholu Stoj. Pospa to v pohodě ustál, ale motorka válela sudy asi minutu. Naštěstí se zastavila a tak po vyčerpávájícím vytlačení na cestu se mohly posčítat škody. Ohlá řidítka, roztřískaný a omletý plasty, držáky beden na kaši a hnutý přední vidlice, takže na to jak špatně ten pád vypadal to dopadlo celkem dobře. Řidítka i kufry se podařilo celkem slušně srovnat, bmw bylo trochu pokroucený, ale jelo to.

Celkem i s vyproštěním zabrala oprava 2,5hodiny, což bylo pro spěchajícího Pikolse už asi moc. Pikols se ještě zřejmě ocitnul ve špatný čas na špatnym místě a vzal si osobně něco, co nebylo určený pro něj. Drobek: Mezi tím co Tok sikovkama a sekerou koval ze změti kulatiny znovu nosiče beden, Bakoun s Vaščím z neznámého důvodu vytáhli jednu stanovou tyčku a složili ji v oblouk, což mi připomnělo virguli a nazval jsem to detektorem čůráků, což vedlo ve skutečné použití virgule tak nějak skupinově na všechny a Pikols si to vzal osobně. Během oprav jsem si ne poprvý všimnul, že je mobil jeho nejlepší kamarád, takže byl většinu času vlastně někde pryč. Drobek: Zas tak moc pryč nebyl a nemohl neslyšet několik komentářů... Docházela nám voda i jídlo, Pospa měl pokroucenou motorku a Drobkova spojka visela na vlásku, bylo už celkem pozdě a proto padlo rozhodnutí jet dolů. Byla to celkem škoda, protože jsme měli před sebou ještě dobrých 40 km po vrcholcích, ale nebyli jsme prostě dostatečně připravení. Drobek: Tady proběhla vášnivá diskuze na téma že Pikols pojede domů. Snažili jsme se mu to rozmluvit, ale z toho všeho jsem si zapamatoval jeden Pikolsův výrok: “Co se musí stát aby jste pochopili, že musíte jet domů? To musí někdo umřít aby jste to pochopili? Ale né, to by jste se jenom zasmáli a jeli by jste dál!”... Když nad tím tak přemýšlím tak měl asi pravdu - co by se dalo dělat? Nanejvýš, když by ten chudák nespadl moc hluboko tak by jsme motorku a mrtvolu očesali o vše cenné a jelo by se dál - stejně se nikam jinam než dál jet nedalo... Dan: Na posledním vrcholu jsme udělali pár fotek.

Cesta dolů byla bez větších problémů. Drobek zase atakoval pádovou rychlost a kvůli tomu několikrát slítnul, ale jinak to odsejpalo. Nakoupili jsme v nejbližší hospodě ve městě Pylypets a už skoro za tmy pak zakempili u silnice asi 2 km za vesnicí Kelechyn, kde byl nějaký léčivý pramen. Pikols se větší část dne ptal, jestli teda už jedem domů a večer už pomalu oznamoval, že on domů pojede. Na moje domlouvání, že to není dobrej nápad, už moc neslyšel, takže po hodině jsem se šel radši přetahovat s ožralým Malym k ohni o jeho pantofle. Dan: Vaščí celý odpoledne běhal po lese jen v botech, trenkách a motorkářskejch rukavicích a tahal větve. Večer pak dělal vatru jak blázen.

Ujeto 33km za 10hodin.

Den 6. Čtvrtek 4.8.2016

Ráno mě vzbudil hluk do přijíždějících lidí k tomu pramenu. Hned vedle stanů se usadil chlápek, kterej prodával nějaký cetky. Na budíček Malej dlouho nereagoval, takže jsem ho musel násilím vytáhnout ze stanu a vyklepat ze spacáku. Koukal jak vyvoraná myš, ale měl nablito před stanem, tak to bylo asi z toho. Všechno trvalo strasně dlouho, jeden koukal na druhýho jak nic nedělá a tím se ujišťoval, že není žádnej spěch. Kolem 11. se ještě odešel Bakoun s Vaščím někam vykoupat a vůbec nám tohle ráno moc nevyšlo. Cílem dne bylo dojet do Koločavy a rozhodnout se, co vlastně dál s ohledem na stav našich motorek. Cestou prasklo Pikolsovi znova plynový lanko a protože při rozborce zase půlku věcí hned zahodil, tak sem už ani neměl chuť mu moc pomáhat.

V Koločavě jsme nejdřív dojeli k nedaleké přehradě, kam jsme naskákali do vody a potom jeli nakoupit. Cesta na naši třetí poloninu (polonina Krásna) vedla přímo z Koločavy a tak jsme to chtěli zkusit. Začátek byla cesta potůčkem, kde bylo nutné po 100 metrech vyjet na kluzkou skálu a dál to vypadalo na pěkně prudkou cestu. Celkem u nikoho už nebylo odhodlání znova zabojovat a zkusit to, takže jsme to vzdali předem.

Do toho přišel Pikols s tím, že teda už jede domů. Bylo to pro mě velký zklamání a hodně mě to nasralo, ale co se dalo dělat. Sebral jsem Pikolsovi všechny věci co mu nepatřili, Pikols přezbrojil zpátky na 17z řetězový kolečko a s minimem nářadí kolem 15 hodin odjel. Ostatní se rozhodli, že zajdou na jídlo do četnické stanice, což se mi moc nezamlouvalo, takže sem na ostatní na tom samém místě čekal další 2 hodiny. Vaščí mezitím od místních získal informaci, že na poloninu vede ještě jedna jednodušší cesta z nedalekého sedla mezi poloninou a nedalekým kopcem. Cesta do sedla byla stejným směrem jako cesta ke čtvrté plánované polonině, takže nebylo co řešit a jelo se. Bez větších problémů jsme dojeli až do sedla na rozcestí, ale bylo už dost pozdě, takže jsme na pěknym plácku s lavičkama a altánkem rozložili tábor. Drobek: V Koločavě, když jsme přijeli pro Toka, si nás všimli místní, oba nalitý jak zákon káže a byl problém se jich zbavit. Když jsem konečně odjížděl tak jsem je viděl jak se objímají navzájem.

Večer u ohně jsme všichni strašně moc oplakávali Pikolsovu ztrátu Drobek: tehdá se toho vypilo docela dost a nakonec se za náma přišla podívat liška, která Bakounovi vzala asi půlku chleba a následovalo několik liščátek, který braly vždy jen po jednom krajíci. Zanedlouho se objevili volně pobíhající koně s hříbátkem a vůbec to bylo pěkný a klidný místo s výhledem na údolí Koločavy a s pěknym západem slunce…

Ujeto 75km za 8,5hodin.

Den 7. Pátek 5.8.2016

Ráno jsem jel na průzkum další možné cesty na poloninu Krásna, ale kousek dál byla jen podmáčená úzká cesta zarostlá trávou a skoro jsem se odtamtud ani nevyhrabal, takže pro nás nesjízdný. Zamířili jsme tedy lesem do vesnice Usť-Čorna na další rozcestí mezi poloninou Krásna a Svidovec, která byla jako poslední v našem plánu. Obávaná cesta všech cestopisů potokem s velkýma šutrama se nekonala, asi už ji protáhl bagr, takže jsme v pohodě projeli i my. Jen Vaščího jsem tlačil jednou z bláta, kterej pak po mně za odměnu zanedlouho hodil Drobkův lodní vak, což jsem neustál a ulomil zrcátko. Po krátký jednostranný výměně názorů jsem natankovali a rozhodli se i přes stav našich motorek jet na poloninu Svidovec. Drobek: Ten vak bylo prokletí, kurvil těžiště, pořád padal a Tok vypadal že mi ho zahodí do potoka...

Ve vesnicích kolem Usť-Čorny byly celkem špatný silnice, vlastně jediný špatný silnice za celej výlet po Ukrajině. Cesta na poloninu se postupně zužovala a nakonec se stočila do kopce, začala taková štěrková cesta, až sem se divil, že to Drobek dává. Drobek šel ale do sebe a vzal za plyn a najednou to šlo i bez pálení spojky. Drobek: Tak nějak jsem se smířil s tím že tohle nepřežiju, pak šlo vše mnohem snadněji. Jezdil jsem zase poslední a sbíral odpadlíky. Po další (kolikatý už??) opravě elektriky u Malýho jsme se celkem rychle vyškrábali nahoru. Drobek: Elektrika v píči!!! Při obědě se přišla podívat ukrajinská mláděž na naše motorky. Zanedlouho jsem vyjeli na celkem širokou pěknou cestu, po který jsme pokračovali asi 25km po vrcholcích poloniny s pěknými výhledy.

Jako na Boržavě zde byly úseky s prudkými výjezdy a sjezdy, ale až na pár vyjímek jako jízda mimo cestu ve svahu v trávě to dával i Drobek. Drobek: Tahle polonina pro mě byla zlomová, tady jsem se konečně dokázal poprat se strachem o život což mi umožnilo značně zlepšit průjezdnost. Cesta byla zrádná množstvím celkem hlubokých kaluží, ve kterých byla celkem sranda jezdit. Na jednom z prudkých výjezdů se vykotil Dančí, za ním hned já, přičemž jsem urval spojkovou páčku a začal mi na rozetě přeskakovat řetěz a za náma jel Drobek, který zase začal pálit spojku, takže nahoru se sice vyškrábal, ale spojka byla na kaši a hlavně už nešla doštelovat. Bez spojky jsme nemohli pokračovat a nechtěli jsme přespávat nahoře, takže jsme to museli zase vzdát. Nejbližší cesta dolů vedla přes další, ale poslední, prudký výjezd. Ten vypadal fakt hrozivě, nahoru jezdily offroady, co dole vyložili posádku, která musela šlapat kopec pěšky. Nakonec to nebyla vůbec taková hrůza jak to vypadalo a všichni až na Drobka to v pohodě vyjeli. Oprava Drobkovy spojky na místě díky pokročilé hodině nebyla reálná, tak jsme se pro ni pěšky vrátili a chtěli ji vytlačit. Bakoun to asi moc nepochopil, protože po tom, co se ujal řízení motorky, se rozběhnul takovou rychlostí, že všem utekl a vyběhl to sám s motorkou až nahoru. Drobek: Tady někdo prohlásil že vystěhovat motorku nahoru ručně je na hodinu, tak šlo o challenge, povedlo se za 15 minut.

Nahoře jsme odhlehčili Drobkovu motorku a posadili na ni Malýho a jeli pomalu další 3 km k nejbližší cestě dolů. Spojka se pořád projsmekávala a nebylo to na žádný velký kopce ani rychlou jízdu. Cesta dolů vedla podél lanovky, byla hodně prudká, takže jsme jeli kvůli Drobkovi krokem, možná ještě pomaleji a právě proto zase několikrát slítnul. Dan: Drobek jel na motorce Vaščího, Vaščí Malýho a všichni 3 se furt rozsekávali, každá Jawa totiž vyžaduje speciální zacházení a v kombinaci s těžkým terénem to většinou končí na zemi. Tábor jsme rozložili u cesty nedaleko venice Jasiňa, ve který ještě večer nakoupili Malej, Pospa a Vaščí zásoby na večer a na další den. Drobek: Vaščí je hrdina, řízení jeho peklostroje pro mě bylo nepochopitelné. Hlavně to jak se na volnoběh, nebo při brždění motorem uleje, zablokuje kolo a já se rozštípu.

Ujeto 75km za 12,5hodin.

Den 8. Sobota 6.8.2016

Vstali jsme po osmé a dali jsme sušit věci na sluníčko. Na programu bylo vyměnit u většiny motorek řetězová kolečka za větší a u Drobka opravit spojku. Dančí vymyslel opravu pomocí tlustýho drátu, který se vložil mezi lamely a kompenzoval tlouštku chybejícího obložení. A protože ve spojce zbyla ještě jedna funkční lamela, tak to celkem fungovalo. Sice se spojka při velký zátěži projsmekávala, ale po silnici s tim šlo jezdit. Drobek pak přišel ještě na to, že má píchlý přední kolo, špatnou svíčku, povolený hlavy.... Opravy se celkem protáhly a vyjížděli jsme asi až ve 2.

Dalším cílem byl už návrat domů, nebyli jsme ve stavu jet na další poloniny. Cesta k hranicím vedla po slušných asfaltkách kolem několika policejních a jedné vojenské hlídky, ale nikdo po nás naštěstí nic nechtěl. Zanedlouho jsme přijeli k hraničnímu přechodu Sighetu Marmatiei – Solotvyno a bez velkého čekání a problémů přejeli do Rumunska. Dan: Hned za hranicemi po nás čuměl cyklista, málem si ukroutil hlavu a pak to narval do okapu, přelít přez řídítka a z kola měl osmičku. Drobek: Takhle jsem se nezasmál fakt hodně dlouho a po tom co sem si zase zkurvil motorku mi to vyspravilo náladu.

Při nákupu zásob se Vaščího pokoušela sbalit pokladní a pak před obchodem Vaščí půlku svýho nákupu rozdal místní žebračce. Cílem bylo dojet do Maďarska, ale po cestě Malej píchnul a když se oprava celkem protáhla, museli jsme rozložit tábor ještě v Rumunsku kousek za vesnící Vama.

Ujeto 150km za 8hodin.

Den 9. Neděle 7.8.2016

Měli jsme rekordní výjezdní čas, pouhá hodina a půl! U hranic s Maďarskem byla dlouhá fronta, ale Rumuni tam ani nebyli. Štosovalo se to na maďarské straně. Ani moc nekontrolovali, ale trvalo jim to. Byly asi čtyři paralelní fronty a všichni se předbíhali a bylo to doprovázeno záchvaty nekontrolovatelného troubení, které se dalo i vyprovokovat, takže jsme měli zábavu. Uprostřed fronty mě chytly střevní potíže, ale jinak to klaplo. Dan: Pobavilo mne když celník chtěl po Bakounovi ukázat co má v brašně, ztratil zájem ihned po otevření. Na vrchnu byli špinavé trenky, pod nimi igelitky plné odpaků a všechno zamazané od burákového másla které se tam rozmáčklo. Drobek: Jasně, burákové máslo, žádný průjem. Maďarsko je nudná placka, jsou tam snad nejnudnější přejezdy a několikrát jsme zastavovali, aby se Drobek trochu probral. Nejzajímavější na Maďarsku bylo asi prasklý spojkový lanko u Malýho.

Na slovensku jsme po přejetí Nízkých tater zamířili do Popradu. Kousek od města jsem Drobkovi musel dát benzín, aby dojel aspoň k benzínce. Cesta z Popradu vedla směrem přímo proti zapadajícímu slunci, jelo se hodně špatně a navíc jsem musel neustále čekat na Drobka, který nepřekročil padesátku. Drobek: Neviděl jsem absolutně nic, trochu to vylepšilo vyčištění hledí I proto jsme nakonec zakempili dřív, pod dálničním mostem nedaleko Liptovského Hrádku. Dan: Pod mostem byla celkem kosa, pálili sme fošny co tam zbyly od stavby. Drobek je lámal ve svých suvenýr-pantoflích potištěných “Sláva Ukrajině” jak páratka. Drobek: Ty pantofle pořád mám!

Ujeto 409km za 11hodin.

Den 10. Pondělí 7.8.2016

Jako každý ráno na Slovensku byla hrozná zima, proto byl velmi rychlý odjezd. Drobkova spojka vyztužená drátem držela a kilometry ubývaly. Drobek pořád někam volal a když jsme kvůli tomu museli dokonce všichni zastavit, tak mi už došla trpělivost a proběhla krátká výměna názorů o významu slova dovolená. Drobek: Tok tůroval kejvačku do bezvědomí aby mě přehlušil, ale teď už jsem připraven a mám handsfree s potlačením okolního hluku. V Čechách jsme nakonec najeli na dálnici, ale moc nám to nešlo. Hned jsme se roztrhali a pak na sebe zmatkovitě čekali. Drobek navíc zřejmě přidřel motor, mně začalo střílet z vejfuku a nebylo to prostě dobrý. U Čáslavi jsme se postupně začali oddělovat a do osmi večer už jsem byl doma. Drobek: Později identifikováno jako ucpaný kohout nádrže...
Ujeto 444km za 10hodin.