Makedonie 2019

The Trageds vs Makedonie 2019

Crew

Bakoun

Týden před vejletem se Bakoun vdával, odbyl nějaké líbánky a vyrazil s náma na skutečnou svatební cestu. Stroj měl zase přestavěný na ČZ 250.

Emil

Nový člen výpravy s vizáží Marka Ebena, na fotkách k nerozeznání od Pospy kvůli stejným proporcím, barevnému sladění oblečení a půjčenému stroji BMW 650.

Hejsek

Niva pilot a hlavní mechanik. Profesionální model.

Johny Mačeta

Pozorovatel, Ladovodič. Do všech nesnází jde naplno a hlavou napřed. Největši drsoň výpravy, za celou dobu od něj nikdo neslyšel jedinou stížnost.

Lobo

Autor blogu, kameraman, sekundární navigátor a mimosezónní Niva mechanik. Stroj DR650.

Sedlák (Malej)

Hlavní zdroj internetu v zahraničí. Sedlák letos konečně uskutečnil o čem se dosud jen žertovalo. Přibalil s sebou čajový set a byl to velký hit. Stroj Jawa 350/640 nově s poladěnými laufy.

Tok

Hlavní navigátor a plánovač utrpení. Stroj Jawa 350 kejvačka se zapřaženým malým bagážníkem.

Vaščí

Štístkař opět zasahuje. Vaščímu doma vyhodili beranici, takže celý výlet nosil na hlavě takovou huňatou nádheru s kočičíma ušima připomínající živé zvíře. Stroj Jawa 350/634 přestavěná na 640.

Zdarsík

Niva pilot, univerzální tlumočník a gulášový kuchař.

Přípravy

Tento rok bylo v plánu zase převést motorky do destinace na přívěsu, aby se ušetřily stroje, čas a zadky. Pět motorek jelo na velkém přívěsu za Zafirou a jedna na malém za Nivou.

Kouli tažného zařízení na Nivě předchozí majitel demontoval flexou z byrokratických důvodů, zbytek tažného jsem vyndal i s kusem Nivy, kde byl přišroubovaný. Tentokrát nebylo tolik času a trpělivosti si ze záplatami vyhrát, takže do auta se od kol trochu práší.

Niva také vysloužila nové zadní brzdové obložení, zadní tlumiče, misky zadních pružin, výfuk, palubní voltmetr atd.

Den před odjezdem se ukázalo že zadní diferenciál není v top stavu. Teče z něj olej plný kovových hoblin a trochu v něm loupe když se zadní kola protáčí mezi sebou. Vzhledem k nedostatku času, nad tím máváme rukou se slovy, že výlet vydrží...

Vejlet

1.Den 13.9 Pátek

Odjezd proběhl celkem podle plánu. Já se Sedlákem jsme sbalili Ladu a dozvěděli se, že Zdarsík, kterého máme vyzvednout na nádraží, má asi hodinu zpoždění, takže Sedlák šel ještě hledat nějaké kokotiny na přibalení a já namontoval palubní voltmetr. Sedlák přinesl z půdy čajovou konvici a pár plecháčků, vyzvedli jsme Zdarsíka, dojeli k Tokovi, zapřáhli vozejky, nabrali další členy výpravy a hurá k Bakounovi.

Naložili jsme Bakouna a jeho stroj, a následovala další tradiční zastávka v Kameni u Hejska pro vařič. Jen neměli plynovou láhev, takže ještě stavíme u několika benzínek. Zdarsík vždycky vyskočí z ještě jedoucí Lady a letí se ptát k pokladně. Kdyby měl kuklu tak si celkem vyděláme. V Ladě jsme namačkaný jak sardinky, je tam hluk jak v bombardéru, z kufru se ozývá cinkání plecháčku a fouká mi na ruku dírou v panelu. Zdarsík s sebou vzal ukulele, takže máme zábavu a cesta celkem utíká.

Lehce po půlnoci stavíme na kemp u marihuanou obrostlého rybníku v Maďarsku. Tok: Při vyndávání věcí z auta se ukázalo, že jsem zapomněl Vaščímu zabalit spacák, o který mě před odjezdem požádal. Vaščí byl tedy bez spacáku za což jsem se možná chvilku i zastyděl, ale nic hroznýho se nestalo, protože ten svůj jsem si vzít nezapomněl. Vaščí: Jako ostřílený potulný bezdomovec jsem se ani neobtěžoval zdržovat svlékáním nebo převlékáním.

Ujeto 440km za 9 hodin.

2.Den 14.9 Sobota

Probrali jsme se nezvykle brzo, po snídani a konverzaci s místním týpkem odjezd asi v 9 ráno. Následoval celodenní přesun, kdy se kromě pár zastávek na benzín a zmrzlinu nic nedělo.

Najít kemp nám trvalo celkem dlouho, motali jsme se mezi různejma vesnicema po tmě, jedna odbočka z hlavní do temnoty pod most vypadala nadějně, ale bylo to tam pro Zafiru s rakví moc nízké a ještě proti nám vyjeli 2 auta, takže celý konvoj couval do hlavní silnice do prudkého kopce, kde se samozřejmě v tu chvíli objevilo 20 aut z každé strany.

Po celodenní cestě v plechovkách jsme využili odlehlosti místa, nižší rychlosti a někteří osedlali připoutané stroje a užili si řádnou dávku prachu za svitu měsíce. Nakonec jsme to zapíchli na sklizeném kukuřičném poli a povečeřeli s hudebním doprovodem.

Ujeto 580km za 13 hodin.

3.Den 15.9 Neděle

V 7 ráno pustil Zdarsík Rammstein na celý kemp jako budíček. Bylo to nečekaně efektivní. Také jsme rozjeli první čajový dýchánek. Jen plecháčky na čaj v ladě v kufru posbírali dost prachu, který tam lítá okolo tažného a první šálek trochu chroupal mezi zubama.

Po 8. jsme pomalu vyrazili. Následovala krátká přestávka na nákup melounu a za škeble vrácené na Eura jsme nakoupili zmrzlinu a později si dali zastávku i ládování melounu. Vaščí: Přes nevoli došlo k ukojení rozhazovačných potřeb :). Byl trochu přezrálý, takže zas tolik neubýval a pak se na benzínce stal katalystem vyhrocené situace.

Tokovi ho někdo nechal válet na kapotě zrovna když chtěl od stojanu přejet ke kompresoru a pak mu ještě nikdo neukazoval, když se tam pokoušel nacouvat s obrovským přívěsem plným motorek, agresivní proklínání postihlo i kolemjdoucí paní, která málem skončila pod kolama, ale nenechala si to líbit a proutkem lynčovala Tokovi kapotu. Tok: Proklínání bylo vrženo na Malýho, kterej nedělal vůbec nic a jen se mi bezdůvodně smál. To mě trochu naštvalo. V týhle situaci jsem omylem místo zpátečky zařadil 1 a na místní paní na přechodu najel, takže lynčování proutkem bylo oprávněný a koukání smutnýma očima z mojí strany nepomohlo.

Navečer už se blížíme do naší destinace - Skopje, stačí překročit hranice Srbska a Makedonie, ale místo přechodu je na silnici několik vojáků s Kalašnikovama, naštěstí celkem v klidu ukazujou, že musíme jet okolo po dálnici. Akorát na úzké okresce musíme odpojit vozejky, aby jsme se vůbec otočili. Vaščí: Žasli nad naší synchronizací :). 10km před cílem byla jedna vynucená zastávka, když Lada přestala jet. Po svačině začla sama zase fungovat. Asi potřebovala trochu voraz. Ve Skopje celkem rychle nacházíme kemp. Sedlák: Jednalo se o pěti-hvězdičkový hotel, který byl silně nad naše finanční i dress kódové možnosti, ale i tak jsme na recepci u pohledné slečny zabodovali. Nechali nás zadarmo zaparkovat Zafiru s vozejkama na jak dlouho chceme. Sundaváme motorky, vyndaváme zadní sedačku z Lady, lepíme plakáty do oken a organizujeme věci na cestu.

Tok: Hned po prvním nastartování kejvačky jsem zjistil, že nejde přidávat plyn. Naštěstí se jen vyháklo plynový lanko, ale první moto závadu výletu už mi nikdo neodpáře. Vaščí: Tím bych si nebyl tak jistý, u Vaščího se hraje jen na závady znemožňující pohyb nad lehké tlačení - tím pádem k odhalení náznaků vůbec nedochází a není jimi zbytečně zatěžován tým a řeší se až katastrofální stavy - pokud si závady nevšimne čirou náhodou někdo za včasu ;). Za tmy tankujeme, nakupujeme zásoby a přejíždíme za město na louku, kde rozkládáme kemp a bavíme se pitím, zpíváním a pálením bordelu z místní skládky. Zdarsík vaří vepřový guláš. Hejsek: Hrajeme na ukulele a halekáme na celé okolí. S přibývající hladinkou v krvi nám to jde náramně. Divím se, že nám někdo nepřišel dát do květáku. Pálíme kukuřici v domnění, že vyrobíme popcorn. Bakoun slavnostně vyhlašuje, že bude spát mimo stan. Před spaním Zdarsík zjišťuje, že si nechal v Zafiře spacák a bude se pro něj muset ráno vrátit do kempu. Hejsek ho v alkoholovém opojení ujišťuje, že ho v tom nenechá a pojede s ním, jsou přece parťáci. Zářijové noci nejsou moc teplé, takže se Zdarsík celou noc kroutí u ohně, který uprostřed noci nevyhnutelně vyhasíná. Je úplněk. Nejmenší úplněk letošního roku.

Ujeto 385km za 13 hodin.

4.Den 16.9 Pondělí

Hejsek: Podle předchozí domluvy budí Zdarsík v 7 hodin ráno Hejska, který netuší co se děje. Mrmlá a nadává že si takovou kravinu vymyslel a nikam s ním nepojede. Nakonec ale leze ze spacáku a vyrážejí společně pro spacák. Bakoun lituje svého rozhodnutí spát pod širákem. V noci začínal pouze v trenkách a postupně na sebe navlékal vrstvy až do mikiny a tepláků. Návrat Lada Teamu ze Skopje kolem deváté budí zbytek výpravy. Sušíme věci, vaříme TÉÉ a z nedalekých fóliáků si půjčujeme značné množství paprik. Všichni jsou téměř připraveni vyrazit, jen Sedláka musíme vykopat ze spacáku. Chtěl si před odjezdem seřídit spojku a tak mu dáváme nářadí do ruky. Večer ale trochu přebral a se 2 promilemi zbytkového alkoholu nezvládá prosté pohyby. Chudák neví co se děje a je úplně k ničemu. Mezitím jede kolem dědula na traktoru. Zdarsík se zkušeně ujímá konverzace, borec poté zvedá prst ať počkáme a za chvilku se vrací s lahvemi Rakie (pálenka z vinných hroznů), které nám věnuje. Vaščí: Vzhledem k síle pálenky nám vydržela pěkně dlouho.

Kousek za Skopje jsme vjeli do hor a zamířili na Solunskou Glavu. Přišly celkem prudké serpentiny s písečným povrchem. Na motorkách záživné, nepříjemně to plave a člověk nesmí pustit plyn. Lada chvílemi vaří, Vaščímu se to uchcává, takže na sebe pořád vzájemně čekáme a neustále se předbíháme s místníma, co jedou na oslech. Kolem 11. přichází přirozená zastávka na oběd, když Tok staví na Jawení. Tok: První skákání v terénu nahnalo všechen bordel z nádrže do karburátoru a přestávalo to jet. Naštěstí se to rychle vyřešilo. Za roštím byl ledový potůček. Bakoun s Emilem se koupali, mně stačilo stoupnout si do vody po kotníky a už mi drkotaly zuby. Emil: Zvolit na tento výlet ve třicetistupňových vedrech přiléhavé celokožené oblečení (které jsem měl na sobě naposled před deseti kily) nebyl nejlepší nápad, takže jsem ledový potůček náramně uvítal. Vaščí: Bylo nám blaze, papriky létali vzduchem, někdo se i dokonce umyl :/.

Odpoledne se první rychlá skupina Lady už nedočkala, když nám začlo kručet v břiše jeli jsme zpět. Tok: Mezitím jsme se s Hejskem a Zdarsíkem snažili přijít na to, proč lada nechce nastartovat. První nápad, že je lada unavená, trucuje a potřebuje přestávku se nepotvrdil. Svíčky jiskřily jak měly a lada škytala jen když jsme jí do sání lili benzín. Takže zřejmě něco s palivovou cestou. Roztlačení na zpátečku nezabíralo a mezitím přijela rychlá skupina. Lada skončila na úzké cestě v prudkém kopci a během chvíle potřebovali projet místní dřevorubci s náklaďáčkem. Uvolnili jsme cestu a diagnostikovali, že odešlo palivové čerpadlo. Zanedlouho se dřevorubci vraceli a ukázalo se, že to jsou i techničtí odborníci přes Ladu, s kontaktem na kámoše, který vlastní autoservis. Sedlák: Trochu štěstí... Zavolali mu, ať čerpadlo přiveze při cestě z města a dohodli, že pro to sjedeme na motorkách pár kilometrů zpátky do vesnice. Vaščí: Super klika, ještě nám dali najíst a napít :).

Naštěstí součástí jejich popisu bylo, že ten jejich kámoš má obrovský Jeep, který jsme náhodou potkali, jinak by mi ani nedošlo, že už jedeme tou vesnicí a ne lesem. Dali jsme mu eura za čerpadlo, vypili s ním místní prémiové pivo, vyměnili telefonní čísla kdyby něco a začali jsme se vracet.

Skupina zpět u lady mezitím staré čerpadlo vymontovala z nádrže a pak si půjčovali motorky a různě blbli. Sedlák: Zdarsík si půjčil Bakounovu motorku a podařil se mu akrobatický crash, který bohužel nikdo neviděl viz video.. Nové čerpadlo bylo trochu jiné, ale nic co by nepřekonalo pár stahovacích pásků, izolačka a chvilka pájení. Jen škoda, že po úspěšném testu nás nenapadlo víčko čerpadla ještě zapatlat silikonem. V Ladě je teď opar jako na benzínce. S opravou jsme skončili až navečer, takže rovnou rozkládáme kemp. Zdarsík vaří Maďarský guláš. Vaščí: Parádní pokec u ohýnku za doprovodu ukulele, zpěvu a různých skřeků, degustace, obecná pohoda :).

Ujeto 40km za 6 hodin.

5.Den 17.9 Úterý

Ráno proběhlo klasické snídání a balení kempu a vyrazili jsme na Solunskou Glavu. V očekávání jsem dal nabít drona. Cesta se z písečné změnila na kamenitou a po přiblížení se k vrcholu i na dost prudkou. Poslední úsek před vrcholem byli na cestě kameny jako menší meloun.

Vrchol je obehnaný ostnatým drátem a u brány stojí voják, vedle něj je velká cedule, že se nesmí fotit a chce po nás pasy. Tok: Jen Malej to nepochopil a začal fotit tu ceduli i s vojákem. Hm, tady si dronem asi nezalítám. Naštěstí si jen poznamenal čísla pasů a nic jiného nechtěl. Kousek od základny jsme vyfotili výhledy a jedem zpátky. Vaščí: Nejen výhledy, i pěkná těla / telata ^^ (Třeba jednou bude kalendář)

Jen Bakoun moc nejede, z nějakého důvodu se zadní kolo točí s obrovským odporem. Je to teď z kopce, takže to moc neřešíme, ale po 200 metrech se kolo kouslo úplně a zrovna v místě bez jediného kousku stínu. V kole se nejspíš zasekl šutr a vytrhl několik drátů. Je z toho osmička a buben se zaryl do brzdového štítu. Tok sebou má naštěstí pár náhradních drátů, takže to Bakoun může nějak provizorně přeplést, kolo už se točí a háže asi 5 cm do strany. Bakoun: týden před výletem jsem přeplétal kolo a použil 4,5mm matice místo 4mm, jinak by to možná vydrželo. A to házení v terénu znát nebylo, ale na silnici to bylo kolikrát o hnědý pruh. Tok: Náhradní dráty jsem neměl, ale ty to naštěstí přežily, jen se vyrvaly z niplů, ve kterých pak nedržely. Pár niplů jsem měl, ale situaci to moc nepomohlo. Bakoun pak nouzově omotal závity izolačkou a nezbejvalo než doufat, že to vydrží. Nejdéle pak paradoxně trvá nafouknutí kola Tokovou astmatickou pumpičkou.Tok: Nepomlouvat! Jednou vám třeba ta 65let stará pumpička zachrání život. Ostatní mezitím relaxují o kus napřed ve stínu Lady. Emil: Když se Bakoun s ostatními stále nevraceli, rozhodl jsem se opravit pár věcí na báwu. Srovnal jsem řidítka, která jsem ohnul o šutr při pádu, dolil vodu, jelikož báwo trochu vařilo (stejně to nepomohlo) a začal měnit olej v předních vidlích, což jsem nestihl udělat před odjezdem z Čech. Vyměnil jsem olej na jedný straně a v tom druhá skupina dorazila, takže jsem druhou už neměnil, jelikož bylo úmorný vedro a chtěli jsme jet dál. Naštěstí se na šutrech přední vidlice chovala stále stejně nepředvídatelně jako předtim a tak to ani nevadilo. Vaščí: Zbyl i čas na menší oběd a show s rozkládacím stanem, který posloužil jako slunečník.

Stavíme u studánky na odpolední svačinu. Vašek odhaluje, že vnitřek jeho muniční bedny je tak vydatně protřepaný, že to otevřelo sklenici kávy i několik konzerv s rybičkama a všechny věci má opatlané nechutnou hnědou kapalinou. Vaščí: Opět se tam nějak objevila ropa a kvalitní rybičkový smrad.

Další zajímavá atrakce byla horská vesnice, kterou vedla jedna úzká silnička, na které byli všichni z celé vesnice se všema autama a povozama. Chvíli trvalo, než jsme se promotali a celou dobu nás stíhal oblak dětí. Vaščí: Malebná vesnička s minaretem mezi lesy.

Za vesnicí jsme blbě odbočili a přijeli do nějakých zahrádek, při hledání správné cesty jsme se rozdělili, pak se na Ladě vyhákl výfuk a DRko se totálně uchcalo. Ostatní už měli založený tábor a opozdilci jeli nejlibovější úsek, co vypadal jako vyschlé koryto řeky s velkými kameny, po tmě. Emil: V domění, že mi nesvítí přední světlo, jsem jel doslova po tmě. Naštěstí Sedlák závadu vyřešil a jedním cvaknutím mi rozsvítil k obrysovému světlu i potkávací. Bohužel k mé smůle jsem teď viděl. Přede mnou se objevila cesta do kopce plná šutrů. Možná bylo lepší, když jsem jel po tmě a nic neviděl. Vaščí: Zatímco ostatní řešili podstatné věci, začali jsme se sklizní kapradin a popadaného dřeva.

Večer u ohně se zpívalo, padlo pár piv, víno a rakie. Já sem blinkal. Sbohem Chili Con Carne.

Ujeto 46km za 10 hodin.

6.Den 18.9 Středa

Po snídani a sbalení táboru jsme vyrazili dál. Kousek lesní cestou a pak přišel pěkný úsek, kde zrovna stavěli novou silnici, chvíli byl udusaný štěrk a následovala krásná nová asfaltka Sedlák: Koukat na Bakounovo zadní kolo ve vyšší rychlosti bylo k popukání, pouhým okem nebylo možné na kmitající kolo zaostřit a situaci ještě vylepšoval Bakounův vystrašený výraz v obličeji. Hejsek: Zdarsík si náramně užíval driftování na šutrech, při průjezdu ostrou zatáčkou jsme málem vyprášili škarpu. O kousek dál ve vesnici jsme natrefili na SUV jedoucí v protisměru podobně jako my. Zdarsíkovy reflexy pumy strhly volant a zabránily tak nepěknému střetu. Tok: Zdasík jel jako magor, proto jsem jel radši poslední a nechal ladu jet. Do poslední chvíle jsem nevěřil, že to Zdarsík vybere a do toho SUV nenapálí.

Sjeli jsme do údolí, koupili benzín a motorový olej do Lady, posunuli se k samoobsluze, vyslali teamy pro nákup krmení, pro simku a zbytek pojídal a hlídal stroje. S Bakounem jsme na všudypřítomné skládce našli Disco kazety. Bohužel v Ladě někdy po cestě přestalo jít rádio.

Přejeli jsme nížinou k další plánované části pohoří a pokračovali v terénu. Následovalo dlouhé bloudění lesem, při hledání cesty na hřeben jsme vymetali jednu slepou stezku za druhou. Hejsek: Motorky se otočí na jedno dvě šťouchnutí. S ladou už to taková sranda není. Střídavě plný rejd a cukání tam a zpátky po centimetru. Člověk by si ukroutil ruce. Navíc vzádu musí vždycky stát někdo, kdo hlásí, že už se kola blíží pádu ze srázu. Satelitní snímky moc nepomáhaly, a nakonec jsme nahoru museli vyjet potupně po asfaltce. Na konci hřebenu byl velký železný kříž, kde jsme udělali pár fotek. Tok: Železný kříž byl konec poloniny, na kterou jsme bohužel nedokázali nikde najet. Takže docela škoda, ale terénu už měli stejně všichni dost a tak padlo rozhodnutí vynechat i následující poloninu a dojet k největším jezerům v Makedonii.

Kemp jsme chtěli udělat u jezera Prespa kousek od hranic s Albánií. Najít vhodné místo u vody byl ale celkem porod. Potmě jsme objížděli různé pláže, ale všude to Tokovi přišlo moc na ráně, jako kdyby se tam v polovině září někdo hrnul. Tok: Na dohled byla jediná hlavní silnice široko daleko a na pláži hrozivá cedule psaná mimozemským jazykem, se kterým si ani google neporadil. Zdarsík si ještě půjčil Sedlákovu 350 a vždycky, když to konečně našláp a dokodrcal se za první skupinou, už zas jeli jinam.

Po konečném uhnízdění se rozdělal oheň a jídlo. Zdarsík dělal Segedínský guláš. Vaščí: Noční koupel, sběr stromů jako palivového dřeva, rozmluvy o životě.

Ujeto 193km za 10 hodin.

7.Den 19.9 Čtvrtek

Ráno proběhla očista v jezeře, Hejsek se Sedlákem si zajeli do sadu půjčit jablka a pomalu jsme vyrazili.

Za necelou hodinu přišla parádní vyhlídka, udělali jsme kochací zastávku a fotky. Tok: Cestou na vyhlídku si Emil vyměnil motorku se Sedlákem. Zatímco Sedlák zmizel velmi rychle za zatáčkama, Emil statečně bojoval s poválečnou technikou. Docela jsem se divil, že to tam vzteky nerozkopal. Naštěstí je to velkej kliďas a pobavilo mě, když pak nahoře na vyhlídce Sedlákovi s velkým sebezapřením říkal, že to bylo dobrý. Hejsek si nahoře půjčil Sedlákovu 350, jel na ní asi podruhé v životě, tak dostal specifické instrukce viz video níže. Pod kopcem nás zkásli za průjezd nějakým národním parkem a za chvíli přišla Albánie. Vaščí: Parádní jízda, pěkný stoupák do sedla mezi jezery, výhledy, svižný sjezd i na neutrál, průjezd Národním parkem a platba typu sbírka v lidu, hranice s Albánií, shánění simky ve městě kde vypadla elektřina, stoupání za městem do kopců :).

Cestou přes město Pogradec nás napadlo koupit albánskou simku, v hrozném provozu jsme se tam točili jak hovno pod splavem, ale zrovna nikde nešla elektrika. Tak jsme to vzdali a zamířili do hor.

Minuli jsme se tam s partou Čechů na čtyřkolkách a v bugině, kteří jezdí do Albánských hor už asi 10 let.

Polorozpadlý opuštěný kravín bylo vhodné místo na oběd, akorát se postupně zatahovalo a začínalo krápat. Natáhli jsme nepromoky, až na Bakouna, který to opět podcenil, a vyrazili. Tok: Trochu jsem zalitoval, že jsem se večer předtím nepodíval na předpověď když jsem měl internet. Bylo v plánu dojet na nejvyšší přístupnej kopec v Albánii a nebo dojet k moři. Bylo mi jasný, že jet na kopec když je zataženo nemá cenu a vrátit se a nestihnout ani jedno už moc taky nedávalo smysl, takže zřejmě velká navigátorská chyba. Nezbývalo než doufat, že to hned přejde. Nepřešlo...

Hliněné cesty se pěkně rozbahnili a každou chvíli si někdo dělal bahenní koupel i s motorkou. Mně podjelo přední kolo a motorka mi celou vahou spadla řídítkem přímo do kotníku. Noze nic nebylo, akorát sem byl trochu v pasti. Motokrosové boty se opět vyplatily. Tok: Já jsem po nezdařeném průjezdu kaluží trochu zacouval a nalisoval 10cm bláta do levýho vejfuku. Jet na jeden válec v blátě, kde se mi netočilo přední kolo, zadní kolo motor sotva utáhnul a páv byl jak sáňky na ledu, bylo už nad moje možnosti.

Lada byla na bahně také jak sáňky. Zdarsík se s ní zahrabal v jedné kaluži, ale po chvíli vycouval, stačilo jen auto rozkolébat hopsáním. Díra v prahu způsobila, že se na podlaze auta objevilo asi 10cm bahnité vody, naštěstí vespod byly jen stany a nasákly jen trochu.

O kus dál ale zajel do tůňky a to bylo horší, když se šláplo na zem u předku auta, tak člověk zajel po lejtko do mazlavého bahna, které mu málem sebralo botu. První pokus vycouvat způsobil akorát zahrabání kol a Lada si sedla na břicho. Tok: Já s Bakounem jsme mezitím ostatním ujeli asi 1km napřed a marně čekali na ostatní. Největší slejvák jsme přečkali na začátku vesnice pod velkým převislým kamenem. Déšť pořád sílil, chvílema padaly kroupy. Zanedlouho byl z tůňky potok a naše morálka šla ke dnu. Za Zdarsíkova nepříčetného smíchu jsme vyhrabávali bahno z pod kol rukama a snažili se tam nastrkat klacky a kameny, následovalo tahání za provaz, kolébání skákáním na nárazníku ale Lada se nepohla ani o milimetr.
Emil: Nutno dodat, že k silnému dešti a kroupám kolem hřmělo a blejskalo se. Radši jsem si nasadil helmu. Když se tůňka rozvodnila na potok, vypadalo to, že Ladu strhne proud ze srázu. Nestalo se a vyprošťovalo se dál. Moje celokožené hadry již dávno nebyly nepromokavé a způsobily značný nárůst mé tělesné hmotnosti. Sušil jsem je tři dny...
Pak naštěstí přestalo pršet a voda pomalu upadala. Vyheverovali jsme předek, podložili kola kamenama, rukama vybagrovali strouhy aby voda odtekla. Na zadním kole jsem udělal "řetězy" z tažného lana, 2 lidi hopsali na zadním nárazníku, zbytek táhnul za kurtu a Ladu jsme konečně po 3 hodinách vytáhli. Ještě s pomocí kolemjdoucího a Toka který nám přišel naproti. Na kost promočený a zmrzlý Bakoun zůstal vepředu hlídat motorky. Tok: Po tom co přestalo pršet měl Bakoun všechno úplně mokrý a rozhodnul se to vyřešit tím, že se postavil nahej doprostřed cesty. Byla to samozřejmě ostuda a místní babičky utíkaly. Sedlák: Velice pobavil pohled místního jak k nám jede bahnem na motorce s krosnou, bez helmy a s igelitovými pytlíky přes boty.
Bakoun: Můj paralelní příběh: Nevzít si nepromok byla opravdu chyba, po pár kilometrech se až nehezky rozechcalo. Ze začátku to byla zábava... Jel jsem skoro celou cestu za Tokem. Viděl jsem, jak vjede do obrovký kaluže a nemůže ven kvůli zacpanému výfuku. Nakonec se z toho však vyhrabal a pokračovalo se dál. Kde jsme ujeli zbytku výpravy nevím, ale hrozně se rozpršelo a snažili jsme se najít nějaký úkryt. Neměl jsem na těle jediné suché místo. Dojeli jsme na takovou louku (kde jsme pak večer kempovali). Chci hodit motorku na stojánek, ale polovna stojánku tam nebyla. Tak jsem to podložil šutrem, který jsem si jako nový stojánek vozil po zbytek výletu s sebou. Poté jsme se beželi schovat s Tokem pod velký šutr vedle stromu. Bylo to fajn, už mi pršelo jen na nohy. Takhle jsme tam seděli asi 2 hodiny, na totálně promočené zemi v mokrých hadrech. Podařilo se mi usnout.
Vzbudilo mě mravenčení v nohách a přestalo pršet. Svléknul jsem se téměř do naha (měl jsem pantofle) a začal ždímat promočené věci a tůrovat motorku , abych se ohřál a aspoň trošku usušil věci. Tok se na mě nevydržel dívat a zmizel, mezitím se ukázala nějaká babička, co na mě začala něco hulákat, pak se pokřižovala a šla pryč. Maník jedoucí na krosce zastavil, ukázal jsem mu, že jsem OK, zakroutil hlavou a jel pryč. Po chvíli jsem na válcích usušil a přismahnul aspoň trenýrky, nandal jsem motoboty a šel najít zbytek. Směrem nahoru jsem objevil zbytek stojánku a po x kilometrech našel blázny, jak dolují Ladu z bahna. Hned jsem si sednul na místo spolujezdce a pustil na max topení. Bylo mi krásně! Ale den ještě nebyl u konce...
Lada byla z tůňky, ale zpátky na cestu to bylo trochu do kopečka a na uklouzaném bahně se protáčelo všech 5 kol, včetně rezervy pod kapotou. Ladu se nakonec podařilo dostat nahoru s vypětím všech koňských i lidských sil a s pořádným rozjezdem.
Tok: Když jsem se vrátil pěšky k ladě abych omrknul situaci, tak jsem nechtěl mít jediný suchý oblečení zmatlaný od bláta, a proto jsem se rozhodl, že zkusím s ladou vyjet na cestu. Mazlavý bláto sice bylo i uvnitř lady, ale aspoň tam necákalo při protáčení kol. Poprvý na výletu jsem teda při týhle vyprošťovací operaci řídil ladu. Už při vyjíždění jsem tomu naložil pod kotel a bohužel jsem pak chtěl zkusit jet s ladou kousek i v dalším blátivym terénu. Nechtěl jsem se znova zahrabat, tak jsem zase šlapal na plyn asi až moc a z lady se začaly ozývat divný zvuky připomínající mlácení kladiva do plechu. Ladu nemám rád, a lada nemá ráda mě, a proto nabralo utrpení rychlý spád. Po příjezdu na trochu kamenitou cestu byly rány v ladě už tak velký, že jsem vystoupil a nechtěl v tom dál jet. Nějak jsem nechtěl být ten, komu lada zakřupe naposledy.

O pár set metrů dál Lada začla mít problém přejet celkem normální šutr, přestřihla se tyč, co drží zadní nápravu, takže kolo lítalo v blatníku sem tam a bylo slyšet, jak přeskakuje zadní diferák. Netrvalo dlouho a urval se kardan. Vzhledem k tomu že Lada přestala jet úplně, přední náhon musel bejt už taky mrtvej.
Zrovna v tuhle chvíli se setmělo a na úzké prudké kamenité cestě se proti nám ukázal náklaďák naloženej dřívím. Přemýšleli jsme, jestli Ladu neshodit ze srázu, ale pak se nám podařilo přemluvit borce, aby nás náklaďákem kousek odtáhl a mohli jsme se minout.

Zbytek cesty až do tábora, kterej mezitím založila první skupina, byla z kopce.
Borec zapřáhl Ladu a couval do absolutní tmy podél srázu. Dlouho netrvalo a pod kola se mu připlet obrovskej kámen, kterej dal pěkně zabrat než jsme ho odklidili. Při dalším couvání jsem lezl po valu zároveň s kabinou a Borci svítil. Tok: Na couvání po tmě vedle velkýho srázu jsem se nemohl koukat. Toho co všechno se mohlo stát bylo tolik, že jsem šel radši napřed.
Na rovince, kde se cesta rozšířila, jsme odstrčili Ladu ke kraji a dali borcovi nějaká piva a pár Éček. Borec odjel a my začli tlačit Ladu k táboru. Tam mezitím první skupina sotva rozdělala oheň, všechno bylo po celodenním dešti úplně promáčené. Sedlák: Křesadlo a suchý toaletní papír byl v ladě, museli jsme improvizovat. Vašek držel hadr nacucaný benzínem a já zkratoval baterii, pokaždé když hadr čapnul jsme se snažili neuhořet a zároveň sušit a zapalovat dřevo. Vaščí: Nevědomky jsme učinili oběť aby jsme zažehli stylově oheň, po 30ti minutách jsme dosáhli nezměrného úspěchu - který ani nemohl být plně doceněn. Tok: První pokusy o rozdělání ohně prý probíhaly pomocí jiskry na svíčce a díky tomu bohužel 2 největší elektrikáři výletu odpálili zapalování na motorce Sedláka. Večer jsme strávili sušením věcí, žrádlem, studováním manuálu k Ladě a plánováním co dál.

Ujeto 75km za 9 hodin.

8.Den 20.9 Pátek

Ráno jsme oživili oheň, sušili věci a snídali.
Zdarsík hlásil, že jde srát, celkem dlouho nešel a pak ho přivezli místní v autě v dost podnapilém stavu.
Došel se totiž zeptat do vesnice, jestli nemají nějaké díly. Po navštívení několika domů, kde v každém dostal panáka, dohodl pomoc s přesunutím Lady do vesnice, kde pak provedeme náš plán zkřížit rozlámané přední a zadní náhony do jednoho funkčního.
Za intenzivního chlastání byla Lada dotažena k chatce s barem a rozdělili jsme se na opravovací skupinu a párty skupinu, která zaměstnávala místní borce, aby se nám do spravování moc nemontovali.

Oprava vzala asi 4 hodiny (Tok: 5 hodin), 4 flašky tvrdého (božkov místním náramně chutnal) a jeden lovecký nůž a z Lady je zadokolka. V zadním diferenciálu ale při zátěži přeskakujou zuby, takže je to trochu na heslo. Když jsme konečně všechno zabalili a chtěli odjet, tak ještě trucovala Sedlákova 350. Odešla zapalovací cívka, ale Tok měl naštěstí náhradní. Zdarsík mezitím pomáhal babče se dřívím.

Místní nás doprovodili na hlavnější cestu a my se přesunuli do nížiny a začli hledat kemp. Zapíchli jsme to na sklizeném kukuřičném poli kousek za městem. Hned vedle příhodné studánky. U té sídlil v malé chaloupce jeden starší pán, pletl košíky a užíval si privátního přívodu elektřiny téměř doprostřed pole.

Ujeto 40km za 7 hodin.

9.Den 21.9 Sobota

Ráno se s námi při balení přišel pobavit pasák s kravkou. Nerozuměli jsme si ani slovo, ale měl z nás hroznou radost a pořád někoho poplácával po ramenou.

Načepovaly se všechny barely vodou ze studánky a vyrazili jsme směrem zpět do Skopje.

S Ladou se musí jet jak s hnojem, jinak přeskakujou zuby v diferáku, takže kilometry moc neubývají.
Při přechodu hranic zpět do Makedonie si Ladu vyhlídli celníci a chtěli ji kontrolovat na drogy. Vypadali že jdou na jistotu, ale jejich obličeje byly následně velice smutné, v tom bordelu a harampádí nenašli víc než paralen a tobolky hlívy. A Lada pak málem uvízla na retardéru.
Stavíme na pláži jezera Ohrid na koupání a vyndání zlomené přední poloosy, aby se náhodou neuvolnila a nerozmixovala spolujezdci nohy. Další zastávka je na nákup žrádla ve městě Struga. Je tu také asi tucet vrakovišť, ale všude mají zavřeno. Emil: Zatímco jedna skupina nakupovala, objeli jsme s Hejskem nějaký vrakoviště u hlavní cesty. Někde měli i otevřeno, ale Lada zřejmě v těchto krajinách až tak nefrčí a s angličtinou člověk taky nepochodí. Díky vytištěnému plánku Lady a mezinárodní řeči rukama nohama jsme rychle zjistili, že kardan se řekne kardano a poloosa polosovina, takže domluva na ostatních místech byla hned jednodušší. Nicméně jsme se vrátili s nepořízenou...

Ve městě Kichevo nacházíme Lada krámek. Emil: Tady příjezd do Kicheva byl opravdu zajímavý. Báwo střílelo do výfuku a zdechávalo čím dál častěji, na jednom kruháči už vydechlo úplně, Vaščímu se kousek dál zasekl plyn naplno a Lada už taky mlela z posledního, takže nejvyšší čas dát pauzu a všechno opravit. Na chodníku kousek od krámku probíhají opravy a díly chodíme dokupovat, jak jsou potřeba. Emil se Sedlákem zároveň opravujou vypálenou spínačku v BMW a Vašek opravuje plynovou rukojeť na své 350 pomocí nože a vrutů. Jako obvykle se do oprav zapojují náhodní kolemjdoucí. Díly do Lady vyšly na necelých 60 Euro a opět máme náhon na všechny kola.

Kemp rozbíjíme večer na louce. Zdarsík kuchtí rýži s tuňákem. Koupili jsme ho 1,5kg v konzervě, která byla velká asi jako role hajzláku. Chutnalo to trochu jako guláš. Tok: Následovala mrazivá noc. Měl jsem na sobě ve spacáku všechno oblečení a stejně mi byla zima. V 5 ráno jsem měl na stanu led. Emil: Kdo by to byl čekal, že takhle daleko na jihu může v září mrznout... i mýmu spacáku do 14°C byla kosa.

Ujeto 140km za 9 hodin.

10.Den 22.9 Neděle

Celé dopoledne probíhá monotónní přesun po silnici. Jediné pozdvižení přišlo, když Vaščímu došel benzín. Chytil se Bakouna za loket a nechal se táhnout. Akorát se tím nějak propojily elektrické sítě obou motocyklů a mezi hochama to jiskřilo. Ještě do toho Bakounovo šmajdající kolo, bylo to jak když jednonohý pomáha beznohému přez elektrický plot... Tok: Taky už jsem jel na výpary a letmym výpočtem na benzínce jsem zjistil, že mojí kejvačce chutná makedonskej benzín. Spotřeba skoro 7 litrů/100km. Vaščí: Jiskra přeskočila :).

Na benzínce se proházely stroje. Zdarsík si vzal Sedlákovu 350, Emil Ladu a Sedlák BMW. Tok: Jen Zdarsík nemá řidičák na motorku, a protože jsme zatím nepotkali žadný policajty, tak pár km po týhle výměně jedna hlídka stála. Naštěstí nás nezastavili. Odpoledne jsme dorazili do Skopje do kempu s autama a přestavujeme terénní formaci na dálkovou.

Navečer překračujeme hranice mezi Makedonií a Srbskem. Zafiru zastavil namástrovanej celník v černých brýlích a latexových rukavicích. S Ladou stavíme opodál, aby jsme na ně počkali a kontrola se přesunula k nám. Naštěstí ho přehrabování ve věcech zaprasených od oleje, bláta a kdo ví čeho dalšího, přestalo brzo bavit.

Jedeme do noci a kempujeme na náhodném srbském kopečku. Tok: Tenhle srbský kopeček jsme hledali asi 1,5hodiny. Bylo to hodně blízko Bělehradu a všechno bylo zastavěný a nepoužitelný, navíc byla tma.

Ujeto 128km na motorkách za 3,5hodiny a 430km autem za 11 hodin.

11.Den 23.9 Pondělí

Celý den probíhá přesun přes Srbsko. Z Lady se za jízdy ozývají příšerné zvuky. Po přidání plynu přeskakují zuby v diferáku a celé auto škube. Při brždění motorem to zní jako když se někdo snaží uříznout drát do betonu na cirkulárce.

Odpoledne přijíždíme na hranice mezi Srbskem a Maďarskem. Jak Zdarsík sundal nohu z plynu, diferák to už vzdal a zadní kola se blokly. Naštěstí je hned vedle silnice parkoviště, takže tam ve smyku zastavujeme.
Padá rozhodnutí diferák vybrakovat a dojet domů na přední náhon. Team 1 morduje Ladu a Team 2 láduje guláš.
Opravování přilákalo srbského kamioňáka. Chvíli koukal, ale pak to nevydržel a do opravy se také vložil.
Po otevření diferáku jsme si začali spojovat dříve zmíněné zvuky s tím co bylo uvnitř. V olejové lázni plavaly vylámámé zuby ozubených kol a byla povolená příruba kardanu, takže při brždění motorem se kardan vtáhl do diferáku a zuby pastorku brousili vnitřní nosnou klec.

Po pár hodinách zprovozněno a dalších pár hodin otravujeme všechny ve frontě na hranicích. Hejsek se Zdarsíkem hrajou na ukulele a všichni se válí po autech a motorkách a zpívají. V jeden okamžik jsme v Ladě při popojíždění zaváhali a nacpal se mezi nás týpek v BMW a tím si nasral do bot. Naše postižená "kapela" se přesunula okolo BMW a Hejsek mu vyhrával přímo do okna. Týpek se při první příležitosti nacpal zpátky do svého pruhu.

Na hranicích viděli Vaščího, že není připoutaný a chtěli pokutu v hotovosti. Peníze jsme neměli, takže Vaščího odvezli na benzínku, aby si vybral. Pěkná sračka. Vaščí: Vinen, následně jsem se stal obětí byrokracie.
Zbytek cesty celkem utekl, obzvlášť na zadních sedačkách Lady kde se sedí přímo na blbě utěsněné nádrži. Napálili jsme to až domů.
Příjezd do Kolína asi ve 4 ráno.

Ujeto 900km za 18 hodin.

Trasa

Bonus