Bulharsko 2017

Bulharsko 2017

Crew

Bakoun

Stroj: ČZ 350/472
Poznávací znamení: ŘEV Čezety v maximálních otáčkách.
Bakoun letos zkoušel nějakej ultra levnej olej kterej moc nehořel a hrozně čoudil. Vypadalo to jako když po cestě pálí listí.

Drobek

Stroj: Jawa 350/640
Poznavací znamení: Neustálé nepříčetné odhánění roje hovad.
Drobek při balení zjistil že minulý rok jaksi neumyl ešus a má ho porostlý srstí. Radši ho zlikvidoval a koupil si nový - nerezový.

Lobo

Stroj: DR 650 RS
Poznavací znamení: “Do hajzlu zas to shořelo.”
Letošní výlet si u mně vybral daň na elektronice. Odešla nabíječka na mobil, 3 powerbanky, navigační mobil, regulátor v DRku a bluetooth receiver

Malej

Stroj: Jawa 350/640
Poznavací znamení: Nadávky na zkurvenou Jawu.
Malej letos trochu převzal roli Vaščího, neustále se dostával do prekérních, ale velmi komických situací.

Tok

Stroj: Jawa 350/354
Poznavací znamení: Svářečské rukavice, proklínání
Tok nechal minulý rok PAVa doma kvůli obtížnému terénu a zjistil, že to byla chyba. Letos opět PAV překáží při otáčení na úzkých cestičkách a drhne břichem o šutry.

Přípravy

Vzhledem k tomu, že letos byla nižší účast a rychlý přesun je vždycky hrozné utrpení, rozhodlo se, že zkusíme odvézt motorky na vozejku do cílové země a na motorkách pojedeme jen tu “záživnou” část výletu.
Auto dal k dispozici Tok. Sedmimístný Opel Zafira v výkonem 74kW, který si koupil na ježdění do práce 5km a věčně nadává jaký je to křáp. Půjčil se brzděný vozejk s nosností 1300kg a dali jsme rakev na střechu. Nebylo jednoduché zorganizovat naložení a uspořádání motorek a věcí do auta. Tok si při aranžování poškrábal PÁVa a Drobkovi spadla motorka z vozejku. Motorky byly přivázány asi 150 kurtami a kola byla zakleslá do dřevěného roštu dělaného na míru.

Vejlet etapa 1 - v troube s rybičkama

1.Den 5.8 Sobota

Odjezd proběhl celkem úspěšně. Do auta se vešli všechny věci i všichni lidi a před 6 ráno jsme vyrazili z Kolína.
Začátek cesty posádka různě pospávala a kolem 8 Drobek posnídal rybičky s chlebem a zbyla mu plechovka z větší části naplněná olejem. Chvíli jsme navrhovali jak ji nejlépe zlikvidovat a pak Drobek zvolal: “Plán B”. Stáhnul okénko a olej vylil ven. Turbulence okolo auta olej krásně rozprostřela po celém pravém boku auta, vozejku a nebyli ušetřeny ani motorky.
Asi v 10 ráno bylo první dolévání oleje a kontrola nákladu. Zafira papá asi litr oleje na 1000km, tak se to musí trochu hlídat. Motorky se mírně kývali. Vybalujme rezervní kurtu, která to vylepšuje. Klika na pravých zadní dveřích kontaminuje ruce mastnou špínou. Větrák v kabině má nějakou spojitost s během motoru. Když je zapnutý tak auto nedrží volnoběh.

V Zafiře nefunguje klima a přes den se venkovní teplota vyšplhala na 42°C. Vevnitř bylo jako v sauně. Na zadním sedadle jsme byli všichni jen v šortkách a trochu jsme se k sobě lepili.
Kolem 18:00 se zastavilo na koupání v řece a zanedlouho jsme našli místo na spaní u starého mostu.

Ujeto 851km za 15hodin.

2.Den 6.8 Neděle

Druhý den přesunu pařák moc nepolevil a přibylo kopečků. V jednom táhlém stoupání na vytočenou dvojku teplota motoru dosáhla červeného pole a Zafira si z radiátoru trochu odplivla. Na palubce se rozsvítila kontrolka nízkého stavu chladiva a nezhasla ani po dolití.
Občas nejdou blinkry, obzvlášť když se někdo špatně podívá na kostičku ze zelených karet, která podpírá relé v pojistkové skřínce.

Kolem 5 odpoledne přijíždíme do kempu, kde chceme nechat auto s vozejkem. Kemp vychází 10 euro na den s tím, že je jedno jestli v kempu budeme, nebo ne. Začíná tedy sundávání motorek. Pro místní je to celkem atrakce, rozmotávání kurt trvá asi nejdéle, z volných konců někdo udělal takové dredy aby po cestě nevláli.
Během večera rozbalujeme stany, vaříme, jíme dáváme věci na motorky a tak. Drobkovi se povedlo přiucpat hajzl. Tak se radši uklízíme do stanů.

Ujeto 551km za 12,5 hodin.

Vejlet etapa 2 - doména bodláků

3.Den 7.8 Pondělí

Ráno balíme stany a věci a kolem 9 vyrážíme na motorkách z kempu. Trasa je okruh téměř přes celé Bulharsko. Zastavili jsme pro benzín, žrádlo a kolem poledne byla klasická zahřívací závada - Bakoun píchnul zadní kolo. Ihned po zastavení Drobek něco splašeně hledal po motorce, vytáhl toaleťák a běžel do lesa. Po návratu říkal něco o okrové kaši na trenkách a že si musí příště dát hajzlák někam po ruce.
Bakoun zatím rozebíral stroj. Tím že má většinu nákladu na zadku motorky se mu pořád převracela dozadu, vyráběli jsme z klacku podpěrku aby jsme to nemusili držet ručně. Podpěrka byla úplně na hovno, ale aspoň to rychleji uteklo.

Následovali serpentiny a přehrada, okukovali jsme tam zaparkovaný stroj podobný Jawám. V dalších serpentinách Drobek odhalil prasklinu na válci, v místě kde je přišroubované výfukové koleno. Začal tam motat drát ale pak to někdo utřel hadrem a ukázalo se že je to je jen kosmetická vada odlitku.
Dali sme svačinu u fontánky, kde tekla úplně ledová voda. V horách v Bulharsku je pramen s výbornou vodou na každém rohu. První den jsme koupili balenou vodu a zbytek výletu doplňovali vodou z fontánek. Kromě Drobka kterému flašky vždycky praskly a vytekly do věcí.

Při otáčení se na jedné zavřené benzínce jsem Tokovi vrazil do PAVa kufrem. Následovala smršt píčování a kletba. Normálně se totiž lidem nevyplácí se na PAVa ani křivě podívat.
Na další benzínce už jsme natankovali, přišel se pomazlit toulavý pes a už se začínalo stmívat. Místo na spaní se našlo za odpočívadlem na louce. Malej rozdělal oheň, každej si ohřál šlichtu nebo buřty a šli jsme spát.

Ujeto 250km za 11 hodin.

4.Den 8.8 Úterý

Po probuzení jsme po různu snídali a balili. Já se vrtal v elektronice a zjistil, že nabíječka co mám v muniční bedně odešla do křemíkového nebe a vzala sebou powerbanku. Na procházce s toaleťákem jsem se zastavil na záchodkách kousek za odpočívadlem. Byla to betonová budka asi metr na metr s dírou uprostřed a cela podlaha pokrytá podpapírákama. Radši jsem pokračoval do stráně.
Vyrážíme kolem 9. Jedeme horami na východ. Cesta jsou střídavě serpentiny po asfaltu, občas nějaká zkratka polňačkou přes kopec, ne vždy průjezdná. V horách jsou celkem časté dřevařské vesničky a neviděli jsme v nich skoro žádný mladý lidi.
Na jedné ze zkratek mne dostihla Tokova kletba, byla tam příkrá cesta s volně ležícími kameny, na jeden jsem najel předním kolem on se překulil a už jsem letěl.

Další atrakce bylo námi zvané Údolí hněvu. Projeli jsme vesnicí a před námi údolí s jezerem na dně a mostem na druhou stranu. Kam jsme potřebovali. Cesta k mostu byla na mapě přímou čarou, Tok asi dokreslil podle satelitních snímku. V realitě sme jeli kousek po trávě, pak přišla skála. Schody dolů 20-40 cm vysoké. Další travnatý krpál s ostnatými keříky, které cupovali všechno od kolen dolu. A pak několika metrový propad. Drobek nažhavil google mapy se satelitními snímky a začli jsme hledat kudy na most. Zpátky po schodech nahoru se nám fakt nechtělo.

Cesta na most byla za sousedním hřebenem, vyslali jsme Toka s vysílačkou na průzkum. Za chvíli volal že je na mostě a popisoval cestu a jaké utrpení zažil, zvláště když se na vidličce těsně před mostem rozhodl špatně a musel se otáčet na úzké cestičce a skřípnul tam PAVa. Vyrazili jsme s ostatními za ním. Já s Malym jako první a samozřejmě sme se také nachytali na slepou cestu těsně u mostu.
Samotný most byla spíš lávka pro pěší, a na druhé straně vedl přímo do skály a nahoru od něj vedli ještě horší schody, než po kterých jsme předtím přijeli. Alespoň tam byl přístup k vodě, tak jsme se došli vykoupat.

Vyjíždění šlo nakonec lépe než jsme čekali. Pomohl pevný povrch a dost místa pro pomocníky. Překonání údolí vyšlo asi na 3 hodiny.

Kousek jsme popojeli a zakempili to na louce, byla tu snad ještě větší koncentrace ostnů než normálně. V Bulharsku má totiž trny snad úplně všechno. Louka lemovaná ostružinami, po zemi všude bodláky, člověk neudělal krok aniž by se na něco nenapíchl. 20 minut sem likvidoval bodláky abych měl kam dát stan, měl sem se na to vybodnout jako ostatní.
Udělali jsme oheň, jídlo. Bakoun zjistil že si koupil blbou kartuš do vařiče, takže se přiklohnil na svářečku. Já si přehrál fotky a šlo se pomalu spát.

Ujeto 246km za 14,5 hodin.

5.Den 9.8 Středa

Ráno probíhalo klasické balení a žraní. Zjistili jsme že Tok, alergický na žihadla, měl stan hned vedle stromu kde bylo z jedné strany hnízdo sršní a z druhé obrovská pavučina ve tvaru tornáda.
Vyrazili jsme okolo deváté, během 2 hodin skončily hory a pokračovala státovka. Další cíl moře. Byl celkem problém dostat se na pláž, první pokus jsme se pěknou dobu táhli v koloně a pak zjistili, že všude hotely, bez placení voda není ani vidět a že musíme kolonou zpátky.

Druhý pokus byl dál od města. K vodě vedla celkem strmá polňačka lesem a napojovala se na písečnou pláž, tak sme na ni rovnou vjeli a rozložili kemp. Motorky v písku moc nejedou, místo aby jeli dopředu se zadní kolo akorát zahrabe a musí se tlačit. Tok na tom byl s malejma kolama na kejvačce obzvlášt špatně a ještě si nechal helmu na PAVovi takže byla pod proudem písku od zadního kola.
Na pláž sme přijeli když už se skoro stmívalo takže rychle do vody a pak se začlo hledat dříví na oheň, vařit chlastat atp. Bakoun si po jídle šel umejt ešus do moře ale nahodila ho vlna, tak si vyměnil tričko, ale za 5 minut mixoval mirindu s vodkou a celej se tím zlil tak musel vzít další. Tok se trochu napil a pak se v náladě pral s Malym o telefon, kdo bude psát Malýho slečně, do bitky se pak připletla Tokova karimatka a dostala pěkně zabrat. Já vařil na svářečce kotel vody pro mě, Malýho a Bakouna a když se to konečně začlo vařit tak jsem to celý převrhl do písku.

Ujeto 203km za 6 hodin.

6.Den 10.8 Čtvrtek

Cele dopoledne jsme se rozvalovali na pláži, koupali, opalovali, dělali gejský fotky atd. Potkali jsme tam týpka, co tvrdil, že hledá nějaký švédský studentky, co s nima kecal večer. Prý aby si zlepšil angličtinu. Chvíli jsme mu pomáhali hledat, ale kromě pár vorvaňů na pláži nic. Kolem poledne začal být nesnesitelnej hic a všechny věci už byli nasyceny pískem, tak jsme vyrazili. Bakoun zjistil, že mokrý pruh písku podél vody se to zdaleka tolik neboří, takže odjezd byl hladší, než teda přišel předěl pláže a lesní cesty, kde byli v písku velké kameny. Já se tam vyválel a museli mi pomoct motorku zvednout místní. Drobkovi tam spadl řetěz, namotal se na náhonové kolečko a ulomil jeden ze tří sloupků karteru, který drží spojkový poloautomat. První trochu záživnější závada. Nakonec se poloautomat podepřel tyčkou o víko, což fungovalo dobře.

Ještě chvíli jsme jeli podél pobřeží a pak to stočili na západ, směrem k autu. Přesun nížinou nebyl extra záživný, zastavili jsme se vykoupat u říčky co měla tak 2°C. Vzhledem k tomu že ve stínu bylo tak 40 se zdálo koupání jako výtečné osvěžení, ale 10 sekund ve vodě a necítil jsem nohy a byl celkem problém se vyhrabat po oslizlém betonu zpátky na břeh. Málem jsem tam zůstal.
K večeru jel Malej frajersky s otevřeným hledím a se slunečními brýlemi a schytal včelu. Vyrazila mu sklíčko z obrouček, zasekla se v helmě a dala mu žihadlo. O chvíli později jsme dávali svačící přestávku a Tok zjistil že mu dost teče nádrž. Tak ji přelil k Drobkovi a udělali jsme provizorní nádrž z flašky od piva a přidělali ji pavoukama na sedlo. Malej mezitím zjistil, že má úplně ohoblovanou destičku v přední brzdě. Druhá destička měla ještě vrstvičku obložení tak je aspoň prohodil.

Místo na spaní jsme našli na plácku mezi polema s vysokou trávou a na husto posetým kravincemi. Také na nás útočily letky hovad. Rozložili jsme stany, a začali vařit. Drobkovi při přesunu autem vytekl z vařiče skoro všechen benzín a teď došel, svářečka vařila pro 3 takže na tom také nebyla slavně, koupili jsme si další benzín v sámošce, ale vůbec nechtěl ve vařičích hořet. Pak jsme zjistili že to je líh a ne benzín. Podojil jsem do vařičů trochu benzínu z DRka a líh byl použit na pyrotechnické účely. Tok si mezitím zalepil nádrž silikonem. Navečeřeli jsme se a šli spát.

Ujeto 182km za 7 hodin.

7.Den 11.8 Pátek

Ráno probíhala menší údržba, Drobek opravoval světlo, obvyklá Jawa závada - vypekly se mu kontakty v patici. Já musel přejít na záložní navigační mobil. První sem neměl v aquaboxu dobře ukotvený a vylágroval se nabíjecí konektor. Malej vyblil párky a vyrazili jsme.
Další zastávka byla na nákup. Při cestě z města Malej zkoušel co zvládnou ohoblované přední destičky, vzal za brzdu a jednu destičku to vystřelilo do křižovatky. Odpoledne jsme zastavili na koupání. Břeh byl bahnitý, člověk se bořil asi 20 cm hluboko a rostli tam ostnaté vodní rostliny. Koupali jsme se v “bazénku” kde byl kus rostlin vymýcený a vedla k němu cestička pro jednoho. Po smočení Malej laboroval s destičkama. Udělal jsem z té co utekla kladivem parabolu, aby se neprotáhla mezi třmenem a kotoučem. Pojedli jsme a vyrazili.

Zanedlouho přišla další zkratka přes kopec. Byla tu prudká cesta dost nerovným terénem. Drobkovi to dělalo celkem problém, tlumiče nezvládali rychlost kterou by potřeboval na jízdu bez spojky, takže každejch 200 metrů zastavoval na vychladnutí lamel. Za ním Malej bez přední brzdy. Každou zastávku jsem musel vyhrabat dřívko, podložit si s ním stojánek, doběhnout Malému založit kolo, aby se při startování nezkutálel, založit kolo sobě, schovat dřívko, popojet 200 metrů a na novo. Po chvíli jede Bakoun dolů a ptá se nás jestli jsme neviděli jeho pantofli. Za další zatáčkou se Drobkovi zřejmě přehřál motor a přestalo to jet úplně. Mezitím přijel Bakoun a z odvětrání převodové skříně mu stoupal dým ...spojkové obložení v plamenech. Také v tomto místě zhoustly hejna hovad. Nejvíc šly po Drobkovi, který za stálého ohánění hrozně nadával.

Asi po hodině jsme se konečně vyhrabali nahoru a zjistili, že přez cestu lemovanou ostružinami je spadlých několik stromů. Jen pod dvěma se neprotáhneme tak se dáváme do tesání. Aspoň máme k práci svačinku. Jsou tu ostružiny jako blázen. Asi za další hodinu pokračujeme.

Cesta se pak stočila z kopce. Byli na ni velké kameny a krpál dolu jako prase. Drobek se hned několikrát vyválel a promáčkl si nový ešus. Malej bez přední brzdy taky jednou vyběhl z motorky po čtyřech, ještě k tomu zrovna neměl rukavice.

Zanedlouho jsme se napojili na silnici, kousek popojeli a zastavili u studánky. Malej tady ve zlosti švihnul 350tkou vo zídku. Drobek lamentoval nad promáčkým ešusem. Tokovi aplikace na zjištění věku podle fotky ukázala 60 a vůbec trochu tekly nervy.
Místo na spaní jsme našli na kopečku mezi prašnou cestou, lesíkem a dírou plnou obrovskejch kamenů. Malej objevil v tankvaku rozšmelcovanej banán, kterej si ráno koupil a zapomněl ho sníst. Udělali jsme oheň, pokecali po telefonu s Vaščím, opekli místní chod dogy a šli pomalu spát.

Ujeto 136km za 10 hodin.

8.Den 12.8 Sobota

Ráno se nedělo nic zajímavého, pokračovali jsme horskou silničkou směrem k Buzludže, po cestě jsem špatně uhnul a při otáčení to tam Drobek položil, na Buzludžu jsme přijeli kolem poledne. Je tu Památník Bulharské komunistické strany. Udělali jsme pár fotek, naobědvali se a těsně před odjezdem se s námi dal do řeči anglán a že našli cestu dovnitř. Byl v partě s holkama které blokovaly vlez a k ničemu se neměly. Jedna byla tak velká, že dokázala zabrat celý vchod. Nakonec nás pustily, byla tam 3 metry propad dolu kde se dalo spustit po provazu. Slezli jsme dolu, chvíli bloudili po tmě a pak našli schody do hlavní síně kde byli mozaiky po stěnách a na stropě. Byl odtud pěkný výhled. Po chvíli obhlížení za námi dorazil anglán s holkama. Odešli jsme před nimi, celkem by mně zajímalo jak a jestli vůbec se vyhrabali ven. Bakoun před odjezdem ještě porejpal spojku, klouzala mu už i na rovině.

Další cíl byl Centrální Balkánský národní park. Přijeli jsme k jeho začátku a přečetli si na ceduli že se nesmí dovnitř vjet, nesmí se sejít z cesty, nerušit zvěř, nespotřebovávat kyslík a vstupné krev prvorozeného, takže jsme to radši otočili a pokračovali po silnici na západ. Celý večer Tok hledal nejaké místo u vody. Až těsně před setměním jsme objevili místo v lesíku u jezera. Bylo to tam dost z kopce, chvíli trvalo než jsme rozmístili stany. Udělal se oheň, večeře. Bakoun si krátil chvíli namáčením šišek do zbytku lihu a házením do ohně. Les naštěstí neshořel. Tak jsme šli spát.

Ujeto 215km za 7,5 hodin.

9.Den 13.8 Neděle

Bez incidentu jsme se sbalili a vyrazili. K autu zbýva asi 180km. Jedem chvíli po silnici a pak odbočujem na poslední vyhlídkovou zkratku přez pohoří. Jenže začal hroznej slejvák a celý pohoří sme projeli mrakem, Malej klepal kosu a nadával. Tok mel plexi v helmě zalepené izolačkou, aby se neotvíralo, takže se zamlženým hledím jel 5km/h. V jednom místě byly bahnité koleje dost z kopce. Bylo to tam jak na klouzačce, já se dotknul přední brzdy a okamžitě smyk. Pustil jsem to a dobrzdil dole. Drobek neměl takové nervy a vyválel se. Tok tam přijel poslepu a udělal i s PAVem hodiny.
Po cestě dolu jsme zastavili ve volně přistupné chatce, dali oběd a sušili věci. Přijel tam nalitej ukrajinec, hrozně se s námi kamarádil a vykládal že jezdil s náklaďákem značky Praga. Po dojezení jsme se sbalili a vyrazili. Chodili různě přeháňky a kousek od kempu to Drobek položil asi v 50, naštěstí se mu nic nestalo.

V kempu jsme naložili motorky na vozejk a tentokrát inteligentně smotali volné konce suchými zipy. Doplatili jsme zbytek pobytu a kolem šesté večer vyrazili autem směrem k domovu.
Cesta nebyla moc záživná. V Bulharsku jsme se trochu ztratili a jeli s naloženým vozejkem hroznejma serpentinama. Drobek mezitím pouštěl v rádiu nějaký hrozný zvuky z vrtu do středu země. Místo na spaní se z auta po tmě hledá dost blbě, nakonec byl Tok tak unavenej že to vzal na štekové parkoviště za vesnicí a bylo.

Ujeto 120km za 6,5 hodin + autem 230km za 5,5 hodin.

10.Den 14.8 Pondělí

Poslední den se už nic nedělo. Kolem půlnoci jsme dorazili k Tokovi, shodili motorky a jeli domů.

Ujeto 1000km za 14,5 hodin.

Trasa

Projetá trasa, černá je plán. Barevná je záznam z cesty.