Ukrajina - expedice Ludmila 2018
Crew
Bakoun
Fekální jezdec
Hejsek
Polní Lada technik
Lobo
Autor blogu, hlavní kameraman
Pikols
Vintage Yamaha
Pospa
BMW Tokyo drift
Sedlák (Malej)
Traged extraordinare
Tok
Vaše remcalstvo
Vaščí
Prototypový šrot opět v akci
Zdarsík
Expert na komunikaci s místními
Přípravy
Nový trik tohoto výletu je Lada Niva, koupená za 35000 i s hromadou dílů a určená k přepravě bagáže, aby se v terénu ulehčilo motorkám.
Trochu jsme při nákupu podcenili kontrolu kastle, po umytí bahna se objevilo pár slabších míst. Obzvlášť uchycení tlumičů odrezlo z 90% do prázdnoty.
Příprava Ludmily na výpravu začala v dubnu, mysleli jsme kdoví kolik není času, ale s každým víkendem se objevovalo čím dál více problémů.
Rozebrání přední nápravy, vyvaření a následné složení zabralo téměř všechen čas. Stihli jsme ještě vyměnit olej, filtry, přetřít rez a pár drobností. Na motor, brzdy a zadní nápravu se v podstatě nešáhlo.
Při testovací jízdě (na STK 2 dny před odjezdem) byla ještě odhalena vykrvrdlaná vodní pumpa, která rozstřikovala vodu po celém motorovém prostoru a do očí všem, kteří se odvážili pod kapotu nahlédnout.
Kluci také dohodli sponzory, ČVUT, Powerprint a Pracovní oděvy kořínek. Polepená Lada by klidně zapadla na Rallye.
Lada se opravovala u Pospy v garáži a jeho motorka byla celou dobu zatarasená. Takže se k napravování škod, způsobených kotouly na Ukrajině v roce 2016, dostal až 2 dny před odjezdem.
Nakonec to stihl i s kompletním odstrojením a zavařením prasklého držáku chladiče na rámu kde unikal olej.
Vaščí také vytáhl motorku po 2 letech z kůlny a objevil, že si nechal v jedné muniční bedně jablko a v druhé rozlitý energetický nápoj. 2 roky v hermeticky uzavřených podmínkách přetvořily obsah beden na černou a neskutečně smrdutou kapalinu.
Helma a rukavice se válely v kůlně opodál a byly napadeny plísní. Jinak motorka chytla na druhé šlápnutí, na první si Vaščí vzpříčil nohu mezi nakopávačku a stupačku a málem si zlomil prsty na noze.
Pikols nemohl najít pas. Hledal ho před odjezdem neúspěšně skoro celou noc. Když už to asi ve 3 ráno vzdával, tak ho Vaščí jedním slovem přemluvil ať stejně jede, že se to na hranicích nějak udělá.
Trochu jsme při nákupu podcenili kontrolu kastle, po umytí bahna se objevilo pár slabších míst. Obzvlášť uchycení tlumičů odrezlo z 90% do prázdnoty.
Příprava Ludmily na výpravu začala v dubnu, mysleli jsme kdoví kolik není času, ale s každým víkendem se objevovalo čím dál více problémů.
Rozebrání přední nápravy, vyvaření a následné složení zabralo téměř všechen čas. Stihli jsme ještě vyměnit olej, filtry, přetřít rez a pár drobností. Na motor, brzdy a zadní nápravu se v podstatě nešáhlo.
Při testovací jízdě (na STK 2 dny před odjezdem) byla ještě odhalena vykrvrdlaná vodní pumpa, která rozstřikovala vodu po celém motorovém prostoru a do očí všem, kteří se odvážili pod kapotu nahlédnout.
Kluci také dohodli sponzory, ČVUT, Powerprint a Pracovní oděvy kořínek. Polepená Lada by klidně zapadla na Rallye.
Lada se opravovala u Pospy v garáži a jeho motorka byla celou dobu zatarasená. Takže se k napravování škod, způsobených kotouly na Ukrajině v roce 2016, dostal až 2 dny před odjezdem.
Nakonec to stihl i s kompletním odstrojením a zavařením prasklého držáku chladiče na rámu kde unikal olej.
Vaščí také vytáhl motorku po 2 letech z kůlny a objevil, že si nechal v jedné muniční bedně jablko a v druhé rozlitý energetický nápoj. 2 roky v hermeticky uzavřených podmínkách přetvořily obsah beden na černou a neskutečně smrdutou kapalinu.
Helma a rukavice se válely v kůlně opodál a byly napadeny plísní. Jinak motorka chytla na druhé šlápnutí, na první si Vaščí vzpříčil nohu mezi nakopávačku a stupačku a málem si zlomil prsty na noze.
Pikols nemohl najít pas. Hledal ho před odjezdem neúspěšně skoro celou noc. Když už to asi ve 3 ráno vzdával, tak ho Vaščí jedním slovem přemluvil ať stejně jede, že se to na hranicích nějak udělá.
Vejlet
1.Den 5.7 Čtvrtek
Odjezd byl jako tradičně z náměstí v Kolíně, sraz v 8 ráno. Spojením Tragédů s naší skupinou jsme získali i fanynky, které nás měly při odjezdu fotit. Asi po hodině čekání, než se vypravíme, šly na jídlo.
Pospa měl trochu zpoždění, protože do noci skládal a ráno ještě balil. Zhruba po další hodině jsme začali konečně startovat stroje a přesunuli se ke kašně na pózování pro fanynky a slavnostní odjezd.
Další zastávka byla u Bakouna. Nabídl se, že vezme kufr s nářadím a dá ho do Lady kde nebude moc přitěžovat. Kufr se hned hodil, Pospa po cestě stihnul vyklepat jeden ze šroubů, co drží motor.
Po krátkém občerstvení a vylepení samolepek jsme vyrazili na synchronizační tankování. Další zastávka byla u Hejska pro zapomenutý plynový vařič. Vaščímu se to tady brutálně uchcalo a roztláčel až někam za horizont, takže ještě probíhala krátká pátrací akce, ale pak konečně začaly ubývat kilometry.
Odpoledne jsme zastavili na oběd a dolití oleje do Lady. Na nárazníku přibyl Johny, plyšová veverka, kterou Sedlák náhodně přibalil. Tok: To od něj byla (jako od novýho hlavního navigátora) docela důležitá věc. Škoda jen, že už nevěděl kudy vlastně máme jet, takže jsem to nevydržel a už asi po 70km jsem jel zase první. K obědu nám hrál Frédéric Chopin z kazety v Ladě, nevím jestli byla vyřízená ta kazeta nebo rádio, ale znělo to jako démonická meluzína.
O pár kilometrů dál se Pikols vymáznul v zácpě na rovný silnici, protože dělal blbosti a byl unavený z nočního hledání pasu Bakoun: Bylo to k popukání, Yamaha skákala, jak rozzuřený býk. Naštěstí to odnesl jen blinkr, část brzdové páčky a měl trochu pochroumaný kufr a nohu.
Lada žere olej a má zaseklý topení na maximum, ve stínu je 30°C v Ladě 47,5°C a kluci si nemůžou natáhnout nohy, přotoze by jim je opekla. Oleje jsme dolévali za 200km asi půl litru.
Navečer byla první ochutnávka terénu. Zakempili jsme na kopci za městem Ružomberok kam všichni vyjeli bez problému. Lidi si pak různě půjčovali Ladu a motorky a jezdili dokola po pastvině. Jen Tok remcal, že nás někdo přijde vyhodit. Tok: Když jsem viděl jak Ladou voraj tu hezkou louku, tak jsem prostě už neměl sílu hledat další místo na přespání. Naštěstí je to brzo přestalo bavit. Po 2 přesídleních jsme rozkolíkovali tábor. Vaščí se snažil vyrobit podsvícení glóbusu, z Lady vyhrávaly vypalovačky na kazetách, ostatní se bavili a vařili.
Další zastávka byla u Bakouna. Nabídl se, že vezme kufr s nářadím a dá ho do Lady kde nebude moc přitěžovat. Kufr se hned hodil, Pospa po cestě stihnul vyklepat jeden ze šroubů, co drží motor.
Po krátkém občerstvení a vylepení samolepek jsme vyrazili na synchronizační tankování. Další zastávka byla u Hejska pro zapomenutý plynový vařič. Vaščímu se to tady brutálně uchcalo a roztláčel až někam za horizont, takže ještě probíhala krátká pátrací akce, ale pak konečně začaly ubývat kilometry.
Odpoledne jsme zastavili na oběd a dolití oleje do Lady. Na nárazníku přibyl Johny, plyšová veverka, kterou Sedlák náhodně přibalil. Tok: To od něj byla (jako od novýho hlavního navigátora) docela důležitá věc. Škoda jen, že už nevěděl kudy vlastně máme jet, takže jsem to nevydržel a už asi po 70km jsem jel zase první. K obědu nám hrál Frédéric Chopin z kazety v Ladě, nevím jestli byla vyřízená ta kazeta nebo rádio, ale znělo to jako démonická meluzína.
O pár kilometrů dál se Pikols vymáznul v zácpě na rovný silnici, protože dělal blbosti a byl unavený z nočního hledání pasu Bakoun: Bylo to k popukání, Yamaha skákala, jak rozzuřený býk. Naštěstí to odnesl jen blinkr, část brzdové páčky a měl trochu pochroumaný kufr a nohu.
Lada žere olej a má zaseklý topení na maximum, ve stínu je 30°C v Ladě 47,5°C a kluci si nemůžou natáhnout nohy, přotoze by jim je opekla. Oleje jsme dolévali za 200km asi půl litru.
Navečer byla první ochutnávka terénu. Zakempili jsme na kopci za městem Ružomberok kam všichni vyjeli bez problému. Lidi si pak různě půjčovali Ladu a motorky a jezdili dokola po pastvině. Jen Tok remcal, že nás někdo přijde vyhodit. Tok: Když jsem viděl jak Ladou voraj tu hezkou louku, tak jsem prostě už neměl sílu hledat další místo na přespání. Naštěstí je to brzo přestalo bavit. Po 2 přesídleních jsme rozkolíkovali tábor. Vaščí se snažil vyrobit podsvícení glóbusu, z Lady vyhrávaly vypalovačky na kazetách, ostatní se bavili a vařili.
Ujeto 425km za 12 hodin.
2.Den 6.7 Pátek
Ráno jsme se v pohodě nasnídali a vyrazili směrem k hranicím.
Na benzínce se při přeskupování věcí v Ladě pokusil o útěk guláš, dostal se jen ze sklenice.
U přechodu byla celkem fronta, po pár minutách čekání začal slejvák, takže jsme s motorkama předběhli a schovali se pod střechou. Tok s Vaščím dloubali bordel z ucpaného karburátoru takže byli trochu pozadu a zmokli.
Asi za půl hoďky se kluci s Ladou prokousali frontou až k nám a začali jsme řešit Pikolsův zapomenutý pas. Doufali jsme, že bude stačit když víme číslo pasu, na který byl v Ukrajině před 2 lety, ale nepustili ho ani Slováci. Takže pikols to otočil domů a ostatní pokračovali dál.
Na ukrajinské straně byl opět klasický "problém" s vozidly napsanými na mně místo na řidiče, i když jsme měli plnou moc se štemplem. Bakoun: Zdarsík využil svého sexappealu a přesvědčovacích schopností, a mohli jsme jet dál.
Po překonání hranic jsme se přesunuli na stejné místo jako před 2 lety. Akorát letos byla hladina potoka nižší než minule, takže se tam kluci jeli podívat. Než jsem se stihl vypravit, tak už jeli zpátky. Vaščímu to uprostřed potoka chcíplo a Sedlák se vyválel. Během pádu už naštěstí vjížděl na břeh, takže vymáchal jen jednu brašnu.
Už se stmívalo, takže jsme se snažili neúspěšně udělat oheň z mokrého dříví, pak si jen ohřáli jídlo a šli spát. Tok: Malej se chvíli snažil naplánovat cestu na další den, ale alkohol byl silnější. Z jeho staženejch offroad tras jsme pak s Danem sestavili hrubej plán jak vůbec pokračovat dál, ale od dobrýho plánu to mělo dost daleko...
Na benzínce se při přeskupování věcí v Ladě pokusil o útěk guláš, dostal se jen ze sklenice.
U přechodu byla celkem fronta, po pár minutách čekání začal slejvák, takže jsme s motorkama předběhli a schovali se pod střechou. Tok s Vaščím dloubali bordel z ucpaného karburátoru takže byli trochu pozadu a zmokli.
Asi za půl hoďky se kluci s Ladou prokousali frontou až k nám a začali jsme řešit Pikolsův zapomenutý pas. Doufali jsme, že bude stačit když víme číslo pasu, na který byl v Ukrajině před 2 lety, ale nepustili ho ani Slováci. Takže pikols to otočil domů a ostatní pokračovali dál.
Na ukrajinské straně byl opět klasický "problém" s vozidly napsanými na mně místo na řidiče, i když jsme měli plnou moc se štemplem. Bakoun: Zdarsík využil svého sexappealu a přesvědčovacích schopností, a mohli jsme jet dál.
Po překonání hranic jsme se přesunuli na stejné místo jako před 2 lety. Akorát letos byla hladina potoka nižší než minule, takže se tam kluci jeli podívat. Než jsem se stihl vypravit, tak už jeli zpátky. Vaščímu to uprostřed potoka chcíplo a Sedlák se vyválel. Během pádu už naštěstí vjížděl na břeh, takže vymáchal jen jednu brašnu.
Už se stmívalo, takže jsme se snažili neúspěšně udělat oheň z mokrého dříví, pak si jen ohřáli jídlo a šli spát. Tok: Malej se chvíli snažil naplánovat cestu na další den, ale alkohol byl silnější. Z jeho staženejch offroad tras jsme pak s Danem sestavili hrubej plán jak vůbec pokračovat dál, ale od dobrýho plánu to mělo dost daleko...
Ujeto 292km za 8 hodin.
3.Den 7.7 Sobota
Po ránu jsme začali přezbrojovat na terénní vybavení. Já hodil bedny z motorky do Lady a všichni kromě Vaščího a Pospy namontovali lehčí převod.
Pospa nemusel a Vaščí měl vytahanej řetěz, takže s menším kolečkem už byl moc dlouhej.
Když vidím jaký peklo zažívaj napínáky, radši Vaščího u motorky střídám, nejen že mi trvalo celkem chvíli dát to zase do kupy, ale oprava byla zajímavější o auru z ponožek, které Vaščí sušil na zadním nosiči a měli jsme je celou dobu pod nosem.
Bakoun: Nejdéle se s tím sral Sedlák, ještě montoval a zbytek už stál kolem něj a dával "rady", až z toho Sedlák zapomněl na jakou stranu se utahují/povolují šrouby.
Kolem 11. jsme se konečně vyprdelili a jeli rovnou k benzínce. Zrovna jim ale nešel internet, takže nepřijímali karty. Po chvíli očumování jsme se přesunuli na další benzínku, kde Lada kluci rozdali pár letáků z ČVUT. Sedlák: Součást dohody o sponzoringu bylo naverbovat nadějné ukrajince na ČVUT, ale bohužel letáky byly pouze v angličtině... Vaščí si stěžoval na divné zvuky z motoru, ale nikdo to moc neřešil. Až do chvíle, kdy se jednou rozjížděl vedle zhrozeného Toka. Tok: Vaščí se jen pomalu na rovince rozjížděl za strašnýho rachtání a bylo celkem jasný, že větší kopec by nevyjel. To není moc skvělá zpráva nazačátku vejletu po poloninách.
Zapíchli jsme to na plácku za benzínkou a začali rozebírat. Lada mezitím dostala za úkol sehnat místní simku, aby jsme měli internet.
Diagnóza byla vytahaný primární řetěz a ohoblovaný spojkový koš. Situace se zdála dost beznadějná, ale pak jel okolo místní a doporučil Sergeje, který má servis v nedalekém městě Užgorod. Jen zavírali celkem brzo, takže já a Pospa jsme se rychle oblékli a jeli to prozkoumat. Podle pokynu místního týpka jsme dojeli do totálního cikánského ghetta, kde jsem se neopovážil zastavit. O kus dál šla paní, která nás poslala na místo co vypadalo jako myčka aut. Tam už alespoň znali Sergeje, dali nám telefoní číslo a ukázali místo na google mapě.
Přijeli jsme před Sergejův servis, samozřejmě pozdě. Už jsme se to chtěli otočit a vrátit se další den. Ale najednou z vrat vylezl Sergej a majitel servisu, jehož jméno si nepamatuji. Majitel uměl dobře slovensky, takže jsme se bez problému domluvili. V servise nám ukázal asi 7 svých motorek a různé stroje na opravu, buginy, čtyřkolky, vodní skútry atd. Ukázali jsme mu primární řetěz a spojkový koš. Bohužel Jawa díly nejsou na Ukrajině k dostání, ale primární řetěz jim přišel shodný s rozvodovým řetězem v Ladě, Sergej sedl na motorku a přivezl řetěz z autodílů. Padl na koš jak ulitý, zkrátil přípravkem řetěz na správný počet článků a bylo vyhráno. Vzájemně jsme si ukázali na mobilech pár akčních videí z terénu a rozloučili se. Celá akce zabrala asi 4 hodiny. Ostatní si mezitím krátili čas jídlem, pospáváním a drag závody.
Řetěz jsme přivezli a namontovali. Tok byl skeptický, protože ožvaněný koš se nepodařilo sehnat, ale fungovalo to bez problému. Dokonce byl řetěz levnější a zdál se i kvalitnější než origo Jawa.
Zanedlouho přišla první terénní trasa nalezená na offroad fóru. Byla to prudká cesta s velkými kameny. Motorky jsme dostali společnými silami nahoru relativně snadno. S Ladou to bylo horší. Na kamenech se protáčela kola a navíc se nám dosud napodařilo zařadit uzávěrku diferenciálu. Trochu jsme museli kameny na cestě přeskládat. V polovině prvního prudkého úseku se za námi na cestě objevil náklaďák. Řídil ho Míša a byl úplně na větvi z toho jakým šrotem se tam snažíme vyjet a posílal nás dolů. Nakonec jsme se dohrabali na celkem rovný travnatý plácek u cesty a rozložili tábor, začalo se stmívat. Míšovi se hrozně líbil Vaščího glóbus a Tokův PAV.
Míša pak vzal Sedláka a Zdarsíka na výlet náklaďákem na vrchol kopce, aby nás přesvědčil ať už dál nejedem. Vrátili se úplně vyjevený co jeho stroj všechno projede, cesta co vypadala spíš jako rozbombardované koryto řeky žádný problém. Pak Míša, Yuri a Vasilij poslali ženy z dětma pěšky dolů a zůstali s náma u ohně chlastat. Míša si hrozně přál Vaščího glóbus, tak jsme mu ho dali.
Nějak okolo půlnoci hoši nasedli do náklaďáku, rozloučili se a my šli pomalu spát.
Pospa nemusel a Vaščí měl vytahanej řetěz, takže s menším kolečkem už byl moc dlouhej.
Když vidím jaký peklo zažívaj napínáky, radši Vaščího u motorky střídám, nejen že mi trvalo celkem chvíli dát to zase do kupy, ale oprava byla zajímavější o auru z ponožek, které Vaščí sušil na zadním nosiči a měli jsme je celou dobu pod nosem.
Bakoun: Nejdéle se s tím sral Sedlák, ještě montoval a zbytek už stál kolem něj a dával "rady", až z toho Sedlák zapomněl na jakou stranu se utahují/povolují šrouby.
Kolem 11. jsme se konečně vyprdelili a jeli rovnou k benzínce. Zrovna jim ale nešel internet, takže nepřijímali karty. Po chvíli očumování jsme se přesunuli na další benzínku, kde Lada kluci rozdali pár letáků z ČVUT. Sedlák: Součást dohody o sponzoringu bylo naverbovat nadějné ukrajince na ČVUT, ale bohužel letáky byly pouze v angličtině... Vaščí si stěžoval na divné zvuky z motoru, ale nikdo to moc neřešil. Až do chvíle, kdy se jednou rozjížděl vedle zhrozeného Toka. Tok: Vaščí se jen pomalu na rovince rozjížděl za strašnýho rachtání a bylo celkem jasný, že větší kopec by nevyjel. To není moc skvělá zpráva nazačátku vejletu po poloninách.
Zapíchli jsme to na plácku za benzínkou a začali rozebírat. Lada mezitím dostala za úkol sehnat místní simku, aby jsme měli internet.
Diagnóza byla vytahaný primární řetěz a ohoblovaný spojkový koš. Situace se zdála dost beznadějná, ale pak jel okolo místní a doporučil Sergeje, který má servis v nedalekém městě Užgorod. Jen zavírali celkem brzo, takže já a Pospa jsme se rychle oblékli a jeli to prozkoumat. Podle pokynu místního týpka jsme dojeli do totálního cikánského ghetta, kde jsem se neopovážil zastavit. O kus dál šla paní, která nás poslala na místo co vypadalo jako myčka aut. Tam už alespoň znali Sergeje, dali nám telefoní číslo a ukázali místo na google mapě.
Přijeli jsme před Sergejův servis, samozřejmě pozdě. Už jsme se to chtěli otočit a vrátit se další den. Ale najednou z vrat vylezl Sergej a majitel servisu, jehož jméno si nepamatuji. Majitel uměl dobře slovensky, takže jsme se bez problému domluvili. V servise nám ukázal asi 7 svých motorek a různé stroje na opravu, buginy, čtyřkolky, vodní skútry atd. Ukázali jsme mu primární řetěz a spojkový koš. Bohužel Jawa díly nejsou na Ukrajině k dostání, ale primární řetěz jim přišel shodný s rozvodovým řetězem v Ladě, Sergej sedl na motorku a přivezl řetěz z autodílů. Padl na koš jak ulitý, zkrátil přípravkem řetěz na správný počet článků a bylo vyhráno. Vzájemně jsme si ukázali na mobilech pár akčních videí z terénu a rozloučili se. Celá akce zabrala asi 4 hodiny. Ostatní si mezitím krátili čas jídlem, pospáváním a drag závody.
Řetěz jsme přivezli a namontovali. Tok byl skeptický, protože ožvaněný koš se nepodařilo sehnat, ale fungovalo to bez problému. Dokonce byl řetěz levnější a zdál se i kvalitnější než origo Jawa.
Zanedlouho přišla první terénní trasa nalezená na offroad fóru. Byla to prudká cesta s velkými kameny. Motorky jsme dostali společnými silami nahoru relativně snadno. S Ladou to bylo horší. Na kamenech se protáčela kola a navíc se nám dosud napodařilo zařadit uzávěrku diferenciálu. Trochu jsme museli kameny na cestě přeskládat. V polovině prvního prudkého úseku se za námi na cestě objevil náklaďák. Řídil ho Míša a byl úplně na větvi z toho jakým šrotem se tam snažíme vyjet a posílal nás dolů. Nakonec jsme se dohrabali na celkem rovný travnatý plácek u cesty a rozložili tábor, začalo se stmívat. Míšovi se hrozně líbil Vaščího glóbus a Tokův PAV.
Míša pak vzal Sedláka a Zdarsíka na výlet náklaďákem na vrchol kopce, aby nás přesvědčil ať už dál nejedem. Vrátili se úplně vyjevený co jeho stroj všechno projede, cesta co vypadala spíš jako rozbombardované koryto řeky žádný problém. Pak Míša, Yuri a Vasilij poslali ženy z dětma pěšky dolů a zůstali s náma u ohně chlastat. Míša si hrozně přál Vaščího glóbus, tak jsme mu ho dali.
Nějak okolo půlnoci hoši nasedli do náklaďáku, rozloučili se a my šli pomalu spát.
Ujeto 50km za 8 hodin.
4.Den 8.7 Neděle
Ráno jsme pojedli, udělali pár skupinových fotek a vydali se zpět z kopce na další naplánovanou poloninu Boržavu. Tok: Žádnej další plán jsme neměli. Když bylo tak nějak jasný že Malej nic moc nepřipravil a ty pravý offroad trasy pro nás nejsou přijatelný, tak jsme se nakonec vydali na Boržavu, kterou jsme minule na Ukrajině celou nedokončili.
Po několika kilometrech Hejsek se Zdarsíkem hlásili, že v Ladě nějak chrčí. Po chvíli vyšetřování jsme odhalili, že je utržená polovina držáků zadní nápravy, které už očividně jednou selhaly a někdo je jen trochu posmrkal svářečkou, zadní náprava se pod plynem kroutí a kardan hobluje podlahu.
Neuběhlo ani 10 minut a šel okolo místní slovensky mluvící týpek, který hned věděl kde díly sehnat. Doběhl ke svému bráchovi do garáže a přinesl náhradní kosti. Jenomže na Ladě bylo všechno totálně zarezlé, demontáž jsme museli provést pilkou na železo a potřebovali jsme tím pádem i nové šrouby, navíc náprava kroucením zničila i tlumiče. Týpek tedy sedl za Pospu na motorku a dojeli do města pro nové díly.
Borec si lehl pod Ladu a vzal opravu do svých rukou, my pomalu nestačili podávat nářadí. Zanedlouho byla Lada v lepším stavu než na začátku výletu. Udělali jsme společnou fotku, dostali radu, že pokud nás bude otravovat mafie, že mu máme zavolat, rozloučili se a vyrazili dál.
Navečer Lada zas pokuckávala a svítila jí kontrolka dobíjení. Po hodině prolejzání příšerně zfušované elektroinstalace jsme na nic nepřišli a najednou zas dobíjení fungovalo. Popojeli jsme do města nakoupit jídlo, před sámoškou jsme posvačili, dolili olej a vyrazili hledat kemp. Tady nás pobavil dotaz kolemjdoucího na "Malého bagážníka" čímž mysleli Tokova PAVa.
Nakonec jsme skončili na vyzkoušeném místě na odpočívadle s altánem, lavičkami a studánkou. Skoro za tmy jsme ještě došli odmočit žaludy do nedaleké říčky a pak si ustlali pod altánem na dřevěné podlaze, ani jsme nerozkládali stany.
Po několika kilometrech Hejsek se Zdarsíkem hlásili, že v Ladě nějak chrčí. Po chvíli vyšetřování jsme odhalili, že je utržená polovina držáků zadní nápravy, které už očividně jednou selhaly a někdo je jen trochu posmrkal svářečkou, zadní náprava se pod plynem kroutí a kardan hobluje podlahu.
Neuběhlo ani 10 minut a šel okolo místní slovensky mluvící týpek, který hned věděl kde díly sehnat. Doběhl ke svému bráchovi do garáže a přinesl náhradní kosti. Jenomže na Ladě bylo všechno totálně zarezlé, demontáž jsme museli provést pilkou na železo a potřebovali jsme tím pádem i nové šrouby, navíc náprava kroucením zničila i tlumiče. Týpek tedy sedl za Pospu na motorku a dojeli do města pro nové díly.
Borec si lehl pod Ladu a vzal opravu do svých rukou, my pomalu nestačili podávat nářadí. Zanedlouho byla Lada v lepším stavu než na začátku výletu. Udělali jsme společnou fotku, dostali radu, že pokud nás bude otravovat mafie, že mu máme zavolat, rozloučili se a vyrazili dál.
Navečer Lada zas pokuckávala a svítila jí kontrolka dobíjení. Po hodině prolejzání příšerně zfušované elektroinstalace jsme na nic nepřišli a najednou zas dobíjení fungovalo. Popojeli jsme do města nakoupit jídlo, před sámoškou jsme posvačili, dolili olej a vyrazili hledat kemp. Tady nás pobavil dotaz kolemjdoucího na "Malého bagážníka" čímž mysleli Tokova PAVa.
Nakonec jsme skončili na vyzkoušeném místě na odpočívadle s altánem, lavičkami a studánkou. Skoro za tmy jsme ještě došli odmočit žaludy do nedaleké říčky a pak si ustlali pod altánem na dřevěné podlaze, ani jsme nerozkládali stany.
Ujeto 80km za 10 hodin.
5.Den 9.7 Pondělí
Snídaně, balení a odjezd zřejmě proběhl bez problému, protože si to vůbec napamatuju a první fotky dne jsou až z výjezdu na Boržavu kolem poledne. Na Boržavu jsme se napojili v místě, kde jsme před dvěma lety museli sjet kvůli technickým potížím.
Pod prvním prudším úsekem výjezdu Vaščí skončil. Na jeho zavzdušněnou hydraulickou spojku v kombinaci s povolenejma řídítkama už to bylo moc. Dali jsme svačinu a přehodili to na záložní stunt páčku. Po opravě jsme museli ještě přečkat náklaďáky s borůvkářema co zrovna sjížděli dolů.
Asi ve 2 odpoledne jsme dorazili na první vrchol, udělali pár společných fotek stejně jako minule, obdarovali místního na mopedu šroubem do spojkové páčky a pokračovali novou cestou po hřebeni dál. Přišlo pár záživných výjezdů. Na jednom se Bakoun vyválel a dopadl na motorku tak šikovně že si kolenem vysklil zrcátko.
Pak to Vaščímu přestalo jet, protáčelo se mu na klice primární kolečko, blbě jsme to složili při výměně primárního řetězu. Tok: No dobrá, asi moje chyba :)
Kolečko jsme znovu narazili na kužel, všichni se připravili, oblékli a já nenastartoval, po několika hodinách bezvýsledného koumání a proměřování jsme rozložili tábor, začalo pršet, zvedl se silný vítr a padla na mně beznaděj. Kluci mezitím dělali pyramidu a dojeli obhlídnout západ slunce na nejbližší vrchol. Bakounovi tam spadla motorka ze stojánku a urazil i druhé zrcátko. Beranice, které si kluci vzali sebou ze srandy, přišly vhod. Nakonec jsem celkem náhodou zjistil, že se mi roztavila smrštovačka na drátu ke snímači klikového hřídele a šlusoval se o kostru. Tok: Byla to hodně nepříjemná závada. Nikdy nás elektrika nepotrápila tak moc a na tak dlouho.
Omotal jsem drát duct tapou, motorku složil a přidal se k ostatním, co už seděli u ohně v závětří Lady a večeřeli. Na holých kopcích není moc co pálit, na táborák padl tenhle večer skoro celý cestovní špalek. Chvíli jsme ještě kecali a pak šli spát.
Pod prvním prudším úsekem výjezdu Vaščí skončil. Na jeho zavzdušněnou hydraulickou spojku v kombinaci s povolenejma řídítkama už to bylo moc. Dali jsme svačinu a přehodili to na záložní stunt páčku. Po opravě jsme museli ještě přečkat náklaďáky s borůvkářema co zrovna sjížděli dolů.
Ujeto 26km za 12 hodin.
6.Den 10.7 Úterý
Ráno jsme posnídali, sklidili tábor, všichni se oblékli a nastartovali a Sedlák zjistil, že mu teče olej z motoru. Tohle místo je nějaké prokleté.
Oprava byla naštěstí celkem rychlá, náhon tachometru byl předchozí den zaražen do motoru náhodným kamenem, nechal po sobě volnou díru a pohyboval se uvnitř motoru v olejové lázni. Byli na něm otisky zubů z převodovky/spojky. Namontovali jsme ho zpátky a konečně vyrazili dál.
Následovaly krásné výhledy a prudké sjezdy a výjezdy. Na jednom Vaščího opět dostihly jeho fluidní ovládací prvky, povolená řídítka, vůle v zadní kyvné vidlici a vymlácené tlumiče. Vykotil se a motorka se mu svezla po noze dolů, měl na holeni bouli jako od puku a při našlapávání hrozně naříkal.
Na mapě se na paralelní cestě objevila studánka, přišla mi jako vhodné místo na oběd, akorát jsem nejdřív přejel odbočku a pak se paralelní cesta změnila na pěšinku která končila dvoumetrovým srázem. Takže zase zpátky a na oběd jsme zajeli jen mimo cestu do lesíka.
Kus dál se v Ladě zhoupl kabel na výfuk, protavila se izolace, vyšlusovalo se to a drát přehořel. Oprava naštěstí netrvala moc dlouho.
Na konci poloniny bylo ještě pár brodů a cesta už se začala svažovat dolů. Vyjeli jsme na silnici a začali směřovat k nájezdu na poloninu Krásná.
Nedojeli jsme moc daleko a DRko zase začlo stávkovat, našli jsme tedy kemp u ledovcové říčky a já začal opravovat Tok: DRko mohlo jet už jen samospádem z kopce a měli jsme velký štěstí na pěkný místo dole pod kopcem. Z duct tape na drátu ke snímači vlivem horké olejové lázně zbyl jen chuchvalec nití, omotal jsem dráty kusem bavlněného trička a to už vydrželo až domů.
Oprava byla naštěstí celkem rychlá, náhon tachometru byl předchozí den zaražen do motoru náhodným kamenem, nechal po sobě volnou díru a pohyboval se uvnitř motoru v olejové lázni. Byli na něm otisky zubů z převodovky/spojky. Namontovali jsme ho zpátky a konečně vyrazili dál.
Na konci poloniny bylo ještě pár brodů a cesta už se začala svažovat dolů. Vyjeli jsme na silnici a začali směřovat k nájezdu na poloninu Krásná.
Ujeto 40km za 9 hodin.
7.Den 11.7 Středa
Po probuzení probíhaly klasické přípravy, snídaně, sušení věcí a očista v ledové říčce. Kolem 12. jsme vyrazili do Koločavy koupit jídlo a kluci skočili do školy s letákama z ČVUT.
Já při opravování pod víkem přetrh těsnění takže z DRka bryndal olej, kluci šli na oběd do restaurace Četnická stanice a já mezitím přilepil víko silikonem. Zrovna ale v restauraci otravoval nějaký zájezd takže byla jen polévka, na kterou jsme čekali asi hodinu a vůbec se nenajedli. Na další oběd a koupání jsme dojeli kousek za Koločavu do vodní nádrže, škoda že byla zrovna vypuštěná. Kluci po sobě aspoň chvíli házeli bahno.
Při cestě zpět byla Lada trochu pozadu kvůli totálně rozsekané silnici, Bakoun už to nevydržel a jel jim naproti. Kluci akorát přijížděli, ale Bakoun asi zrovna myslel na liliputí porno nebo něco podobného a minul je, a jel na plnej plyn furt pryč. Dojel jsem ho asi po 12 km až u vodní nádrže.
K výjezdu skrz potok na poloninu Krásnou jsme se dohrabali asi až v 5 odpoledne. O tento výjezd jsme se minule ani nepokoušeli, ale nakonec to nebylo tak hrozné.
Horší část přišla záhy. Cesta se rozdvojovala, vlevo šla mezi pole a byla plná obrovských kráterů, vpravo s metr hlubokými vyjetými kolejemi. Zvolil jsem vpravo (špatně), ale naštěstí se mi podařilo celý úsek projet bez zapadnutí do kolejí. Bakoun za mnou neměl takové štestí a při nepříčetném vyprošťování motorky ohnul řídítka.
Zbytek se mezitim trápil v kráterech. Motorky byly celkem v pohodě, u Lady byl problém že se kývala křížem na kolech a ty se tím pádem protáčely i s uzamčeným diferenciálem. Pomohlo až když lidi naskákali na zadní nárazník a přimáčkli tak zadní nápravu na zem.
Zastavili jsme na plácku u cesty a začli dělat oheň a rozkládat tábor. Za chvíli se objevil místní týpek v náklaďáku a dost se mu to nelíbilo. Sedlák: Zde jsem udělal menší fuckup, přitáhl jsem z lesa opracovanou kládu, která by nádherně hořela, nicméně ukázalo se, že patří tomu pánovi. Chtěl peníze a volat policii, ale nakonec se spokojil s tím, že popojedem mimo jeho pozemek. Následoval celkem náročný výjezd, ale strach je očividně dobrá motivace. Jel jsem ke konci skupiny a dost mně překvapilo, že jsem nemusel nikoho sbírat.
Skoro za tmy jsme narazili na partu místních u velkého vojenského stanu, asi tam bylo nějaké překladiště borůvek. Bakoun: Jeden z týpků byl čirou náhodou bratr toho, co nás předtím tak vyháněl. Ten se za chvíli objevil také. Trochu vychladnul a vypadlo z něj, že nás měl za Poláky, co mu tam rajblují s teréňáky a kradou dřevo. Říkali, že cesta dál je pro Ladu neprůjezdná, a nabídli nám, že můžeme ve velkém stanu přespat. Dali jsme jim tedy pár piv a udělali tábor, ale stan zrovna nevoněl tak jsme radši rozložili svoje. Kluci v Ladě také hlásili problém s dobíjením a téměř prázdnou nádrž.
Udělali jsme oheň, večeři a šli spát. Tok: Byl to tenhle vejlet nejvýše rozloženej tábor (1300m.n.m), takže byla dost zima.
Já při opravování pod víkem přetrh těsnění takže z DRka bryndal olej, kluci šli na oběd do restaurace Četnická stanice a já mezitím přilepil víko silikonem. Zrovna ale v restauraci otravoval nějaký zájezd takže byla jen polévka, na kterou jsme čekali asi hodinu a vůbec se nenajedli. Na další oběd a koupání jsme dojeli kousek za Koločavu do vodní nádrže, škoda že byla zrovna vypuštěná. Kluci po sobě aspoň chvíli házeli bahno.
K výjezdu skrz potok na poloninu Krásnou jsme se dohrabali asi až v 5 odpoledne. O tento výjezd jsme se minule ani nepokoušeli, ale nakonec to nebylo tak hrozné.
Zbytek se mezitim trápil v kráterech. Motorky byly celkem v pohodě, u Lady byl problém že se kývala křížem na kolech a ty se tím pádem protáčely i s uzamčeným diferenciálem. Pomohlo až když lidi naskákali na zadní nárazník a přimáčkli tak zadní nápravu na zem.
Ujeto 60km za 9 hodin.
8.Den 12.7 Čtvrtek
Ráno byla celkem zima a schylovalo se k dešti. Tok: Vrchol poloniny byl celej v mraku a byla snad ještě větší zima než večer. Sice jsme byli před posledním výjezdem na vrchol, ale nakonec jsme to museli vzdát. Neměli jsme dost benzínu, Lada nedobíjela a pak už ani neškytla a počasí nám prostě nepřálo. Jet v tomhle stavu na vrchol by nakonec bylo i zbytečný, protože bysme kromě nepopsatelnýho utrpení nic neviděli. Posnídali jsme a otočili to zpět dolů. Lada jela samospádem. Netrvalo dlouho, začalo pršet a Sedlákovi spadl řetěz. Lada s nářadím byla dávno pryč, začal jsem tedy rozebírat co šlo, a Sedlák se vydal pro nářadí. Oprava byla dost depresivní ( Tok: a to jsem u toho ani nebyl), všude voda a ruce zkřehlé zimou od bahna a šmíru.
Ostatní jsme dojeli až skoro dole na cestě s krátery mezi polemi, kde skončili. Jílový povrch dosáhl správné vlhkosti pro maximální lepivost. Kola obalená bahnem se zasekla v blatníku a i na strmém kopci dolů bylo pro pohyb potřeba neuvěřitelné úsilí. Nejhorší to měl Tok na kývačce s malými koly, hlubokými blatníky a PAVem. Tok: Asi 10x jsem vybíral rukou to mazlavý bahno z blatníků aby se mi aspoň trochu točili kola. Zvohnul jsem stupačky, řidítka, blatník i tykadla u PAVa a myslim, že minimálně Malej s Vaščím se dobře bavili. Byl jsem tak nepříčetnej, že bych nejradši rozšlapal košík plnej nevinejch štěňátek a jejich smíchaný střívka omatlal do ksichtu tomu, kdo vejlet na tuhle poloninu vymyslel. Bohužel jsem to byl asi já. Alespoň mezitím vysvitlo sluníčko, takže se podmínky postupně zlepšovaly.
Lada už měla úplně vybitou baterii, dostat ji skrz cestu kráterů bez motoru trvalo skoro 2 hodiny. Museli jsme upravovat povrch vozovky kladivem a šroubovákem. Příště přibalíme krumpáč.
Pod kopcem jsme trochu dobili baterii v Ladě z BMW. Sjeli potokem na cestu a přesunuli se k benzínce. Probíhalo tankování, další dobíjení Lady a menší údržba. Nechali jsme Ladu u benzínky a dojeli motorkama do Četnické stanice na večeři. Tok si tady poprvé v historii dal v hospodě s náma jídlo. Také jsme se tam poptali kde sehnat díly do Lady. Sedlák: Při večeři se s námi dali do řeči milé češky a parta belgičanů, kteří zde byli na dovolené. Když jsem zmínil, že mám asi teplotu, začali trvat na tom, ať jedu s nimi pro medicínu... Tak jsme jeli, antibiotika a ibalgin mi dali zapít slivovicí, "Co tě nezabije to tě posilní".... Večeři, která se mi vrátila do krku, jsem polknul, poděkoval a vrátil se k ostatním.
Po večeři jsme vyrazili k Ladě a já se Sedlákem jeli hledat místo na spaní, samozřejmě už byla tma. Kousek za městem bylo celkem dobrý místo u studánky. Vrátili jsme se pro ostatní a jeli zakempit. Cesta přes Koločavu byla záživná, silnice totální tankodrom a Lada nedobíjela, takže kluci jeli slalom bez světel obklopeni motorkama.
Lada už měla úplně vybitou baterii, dostat ji skrz cestu kráterů bez motoru trvalo skoro 2 hodiny. Museli jsme upravovat povrch vozovky kladivem a šroubovákem. Příště přibalíme krumpáč.
Ujeto 23km za 11 hodin.
9.Den 13.7 Pátek
Ráno jsme rozebrali Ladu a proměřovali co je špatně. Vypadalo to na mrtvej usměrňovač v alternátoru. Ostatní mezitím jedli a montovali na motorky zpět silniční převod. Už nebyl čas zkoušet další poloninu. Tok: Čas by se možná ještě našel, ale počasí stále nepřálo a Lada trucovala.
Vzal jsem Zdarsíka do města, prozkoumat inventář obchůdku s dílama. Měl na skladě 2 druhy alternátorů a ani jeden nevypadal jako ten náš. Na internetu jsme pak zjistili, že byl v Ladě nabastlený ze škodovky. Dohodli jsme si s chlápkem v krámě, že můžeme zkusit alternátor namontovat.
Odvezl jsem tedy Zdarsíka a doprovodil před krámek Ladu. Už jsem tu cestu přes Koločavu proklínal. Byla to asi 10 km dlouhá vesnice s totálně rozsekanou silnicí, na které se pohybovali všichni obyvatelé a jejich skot.
Zaparkovali jsme Ladu před krám a zkoušeli. Nakonec to spravil alternátor, rozpěrka se šroubem a napínák. Za to celé si řekl 60 euro.
Poslední přejezd Koločavy a u studánky jsme složili zbytek krytů motoru na Ladě, sbalili se, a vyrazili k domovu.
Odpoledne při tankování si kluci v Ladě stěžovali na vůli v zadní nápravě. Oko držáku zadní nápravy bylo vytažené jak kšandy a každá brzda nebo plyn znamenala, že se náprava na jedné straně posunula o 5 cm dopředu nebo dozadu a výrazně to ovlivňovalo směr jízdy.
Od benzínky nás poslali do velké haly, kde opravovali auta, najeli jsme s Ladou na venkovní jámu a jeden chlapík vzal Bakouna do obchodu pro nový díl. Opět jsme ale skončili na zarezlých šroubech, takže si nakonec chlapi vzali Ladu do haly a vytáhli flexu. Vaščí si mezitím konečně utáhl řídítka a kyvnou vidlici. A hrozně se mu líbilo jak je najednou motorka ovladatelná. Tok: Malej ležel během opravy Lady na zemi uprostřed parkoviště a bylo mu asi fakt blbě.
Následoval monotónní přesun, v noci jsme překročili na Slovensko a zakempili na poli. Tok: Chtěl jsem ten den dojet přes hranice na Slovensko, ale byl to asi přehnanej cíl. Po dlouhý době jsme jeli delší dobu po tmě, což je na Ukrajině na silnicíh plných děr docela o hubu. Cestou se Zdarsík s Hejskem někam v Ladě ztratili když blbě odbočili, naštěstí jsme se vcelku rychle našli. Na kejvačce jsem přetočil tachometr (a ani si toho nevšim :( ) a na Slovensku jsme za deště a za tmy rozkládali tábor.
Odvezl jsem tedy Zdarsíka a doprovodil před krámek Ladu. Už jsem tu cestu přes Koločavu proklínal. Byla to asi 10 km dlouhá vesnice s totálně rozsekanou silnicí, na které se pohybovali všichni obyvatelé a jejich skot.
Zaparkovali jsme Ladu před krám a zkoušeli. Nakonec to spravil alternátor, rozpěrka se šroubem a napínák. Za to celé si řekl 60 euro.
Odpoledne při tankování si kluci v Ladě stěžovali na vůli v zadní nápravě. Oko držáku zadní nápravy bylo vytažené jak kšandy a každá brzda nebo plyn znamenala, že se náprava na jedné straně posunula o 5 cm dopředu nebo dozadu a výrazně to ovlivňovalo směr jízdy.
Od benzínky nás poslali do velké haly, kde opravovali auta, najeli jsme s Ladou na venkovní jámu a jeden chlapík vzal Bakouna do obchodu pro nový díl. Opět jsme ale skončili na zarezlých šroubech, takže si nakonec chlapi vzali Ladu do haly a vytáhli flexu. Vaščí si mezitím konečně utáhl řídítka a kyvnou vidlici. A hrozně se mu líbilo jak je najednou motorka ovladatelná. Tok: Malej ležel během opravy Lady na zemi uprostřed parkoviště a bylo mu asi fakt blbě.
Ujeto 150km za 6 hodin.
10.Den 14.7 Sobota
Celou Sobotu probíhal rychlý přesun. Vyrazili jsme v 9 ráno a domů dorazili s pár přestávkama před půlnocí úplně zmordovaný.
Jediné pozdvižení bylo když se v poledne hnal mrak a někdo (Tok: Zdarsík ) poznamenal, že z tohodle mráčku nezaprší a nikdo si nevzal nepromok, kromě paranoidního Toka. Tok: Když se 30km koukám na hnusnej černej mrak a jedu přímo do něj, tak snad nejsem paranoidní ne? Následoval slejvák jaký už jsem dlouho neviděl. Pak jsme se převlíkali na autobusové zastávce do suchých věcí. Bakoun měnil i trenky.
Jediné pozdvižení bylo když se v poledne hnal mrak a někdo (Tok: Zdarsík ) poznamenal, že z tohodle mráčku nezaprší a nikdo si nevzal nepromok, kromě paranoidního Toka. Tok: Když se 30km koukám na hnusnej černej mrak a jedu přímo do něj, tak snad nejsem paranoidní ne? Následoval slejvák jaký už jsem dlouho neviděl. Pak jsme se převlíkali na autobusové zastávce do suchých věcí. Bakoun měnil i trenky.
Ujeto 660km za 12 hodin.
Celkem ujeto 1800km za 10 dní.
Trasa
Bonus
Dokumenty z teoretických příprav.
Záznam z promítání.
Žádné komentáře:
Okomentovat